Když píšu o negativních stránkách AI, působím trochu jako škarohlíd, který je proti pokroku. Vždyť když se vynalezlo ruchadlo — které půdu nejen rozrušovalo, ale i drolilo a obracelo, a které nevyžadovalo tolik fyzické síly — nikdo také neřešil, že sedlákům ochabnou svaly. Společnost se prý vždy novým technologiím přizpůsobila, katastrofické obavy se nenaplnily a benefity časem jednoznačně převýšily nad případnými negativními dopady. Jenže tyhle historické analogie jsou do velké míry zavádějící. Všechny technologické vynálezy vzdálenější minulosti totiž spadaly do jedné ze tří kategorií:

1. Vynálezy, které člověku ulehčily konkrétní fyzickou práci, naškálovaly jeho fyzické schopnosti a zvedly produktivitu práce.

Sem patří třeba to výše zmíněné ruchadlo. Sedlákům teoreticky mohly ochabnout ramena a bicepsy, ale ten efekt byl mírný, protože sedlák toho zoral daleko více za kratší čas, a ve zbylém čase věnoval úsilí jiným věcem (ve středověku se prací, navzdory četným představám, trávilo výrazně méně času než dnes, takže sedlák pak o to více připravoval jídlo na různé oslavy, opravoval chalupu nebo prostě klábosil s přáteli). Nemluvě o tom, že se pak méně sedláků při těžké práci zranilo, neumírali tak brzo a nelehali si do rakve tak opotřebovaní. Do této kategorie patří i električtí pomocníci v domácnosti (mixéry, pračky, vrtačky), osobní automobily a letadla, nebo třeba jeřáby.

2. Vynálezy, které člověku výrazně navýšily kognitivní schopnosti za cenu negativních dopadů do schopností fyzických (minimálně na část populace).