„Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní…,“ zpívají Werich a Voskovec ve hře Pudr a benzín. Je dobré si stále připomínat, že vše, co lze zakázat, lze také povolit a vše, co lze regulovat, lze také deregulovat. Z USA dorazila pikantní informace, že se současná administrativa rozhodla pro největší deregulační akci v historii Spojených států. Symbolicky na autosalonu v Indianě se ministr energetiky a správce agentury pro ochranu životního prostředí nechali slyšet, že úředně zruší dogma, že skleníkové plyny ohrožují lidské zdraví.

O škodlivosti, respektive neškodnosti CO2 se vede mezi vědci a ekologickými aktivisty letitý spor, který jen tak neskončí. Poslední slovo mají ale politici. Na nich záleží, zda se bude odpovědně bojovat se změnou klimatu, anebo se zamete s otravnými klimatickými alarmisty. Politické rozhodnutí, že emise skleníkových plynů neohrožují lidské zdraví, poskytne právní základ pro odstranění všech amerických předpisů týkajících se skleníkových plynů.

Zrušení všech limitů a norem pro znečištění z výfuků vozidel, elektráren, komínů a jiných zdrojů sníží podle stoupenců deregulace náklady o 54 miliard dolarů. Návrh musí projít veřejným připomínkovým řízením a dá se čekat i střet lobbistů hájících zájmy naftařů a plynařů na straně jedné a zájmy byznysu s alternativními zdroji na straně druhé. Není pravděpodobné, že se větrníky, fotovoltaika či elektromobilita začnou politicky pronásledovat. Pravděpodobně se ale přestanou politicky protežovat, zvýhodňovat, dotovat čili vnucovat. Američané a posléze také jejich evropští vazalové nechají tyto zelené fetiše na pospas trhu a uvidí se, co vhozené do studené vody vyplave a co se utopí.