Na úvod setkání uvedl starosta města Štěpán Pavlík následující: „Skupinky šikanující mládeže je věc, která akcelerovala v postcovidovém období a za covidu, kdy některé ústavy byly zavřené a byl omezenější pohyb. To je problém, který je neuvěřitelně palčivý pro každé vedení města. Mnohdy jde o cílené provokace, že to chtějí jen zkusit, mnohdy jde o jedince, kteří si podle odborníků vybrali svoji cestu a pak už je na preventivní programy pozdě a z veřejného prostoru je mohou dostat už jen represivní složky.“
Více strážníků rovná se více nákladů
Které datum je pro vás důležitější?Anketa
„Velmi cenná věc je rozšíření kamerového systému, což je důležité při prokazování přestupků nebo trestných činů u různých pachatelů…. Situace v rodinách je vypjatá, a zvláště to bylo za covidu, kdy byli členové rodiny více spolu. Jestliže dochází k opravdu šíleným příhodám, i když nejde jen o fyzické násilí, ale i verbální útoky a pak už musí nastoupit ten, co se po ulicích pohybuje, policista musí být vidět. Bezdomovci, drogově závislí, pro ně je křižovatka dopravních cest výhodná, snaží se o distribuci a aplikaci látek, třeba na veřejných toaletách. Okolo bývalého hotelu Slavia jsou místa, kde se to podle streetworkerů odehrává. Mezi těmito problematickými skupinami když přijde ještě partička mládeže, je to problém. My se snažíme, aby to nepropuklo ještě někde jinde,“ pokračoval dále starosta Pavlík.
Na toalety s injekční stříkačkou
„Třeba v exponovaných časech mezi 16 a 17 hodinou se u autobusového a vlakového nádraží střídají hlídky Policie ČR, snaží se postavit k pochůzkářům auto, aby bylo vidět, že tam jsou, když lidé projíždějí kolem. Pořídili jsme služebního psa bezpečnostní agentuře, která se pohybuje na autobusovém nádraží… Středobodem je hala, a i ve vlakovém nádraží to už neuhlídá personálně policie, takže si tyto organizace, a třeba i obchodní domy, najímají bezpečnostní agentury. Jsou v kontaktu s policiemi. Funguje to samozřejmě rozdílně, na autobusovém nádraží třeba může proběhnout nonstop služba, na kterou město připlatí, vždyť je čtyřiceti devíti procentním vlastníkem této společnosti. Jsou tam tři kamery, které jsou napojené na městský kamerový systém. Dochází k aplikaci drog na veřejných toaletách, takže aby k tomu nedošlo, můžeme použít systém turniketů nebo takzvané modré osvětlení, které narkomanům znemožňuje aplikovat. Tam je to epicentrum, kde je třeba začít.“
Fotogalerie: - Připomínka 17. listopadu
„Městská policie má samozřejmě další práci, jako je ohrožení agresivními zvířaty, zamykání hřbitovů, parkovací přestupky. Zabýváme se téměř tři roky objektem restaurace Černá perla na nábřeží Jordánu, které vlastní město. Pronajímá restaurace, ale přízemí slouží jako zázemí pro dopravní hřiště. Městská policie tam má prostory pro prevenci a edukaci. Nejde o to tam udělat další služebnu, to by se tam musel dělat třeba sklad zbraní, ale hlídky by tu měly svůj prostor,“ uvedl dále starosta.
„Represivní činnost obou policií pomohou informace od občanů, což zrychlí celý přesun na místo. Strážník už nemůže mít svůj vlastní rajon, kde jej každý bude znát. Doba a metody jak kriminality, tak policie se změnily, zefektivněly, používá se mobilní technika, máme kamery, auta, je možný rychlejší přesun. Je mnoho aktivních občanů, ale jsou tací, co říkají, že ,nebudou udávat', abychom si to vyřešili sami. Každopádně nejde, a nesnažte se, sami zpacifikovat útočníka nebo agresora, ale volejte tísňové linky, třeba někde za rohem, abyste nebyli vidět,“ varoval a doporučil starosta.
„Před půl rokem bylo násilí u bankomatu, to už se vyřešilo, pachatel je omezen na svobodě. Je důležité oznamovat i věci zpětně, protože se vše zaznamenává, jde to dohledat u kamer. V mnoha případech.“
Starší občan vznesl dotaz: „Co ta opatření znamenají pro město. Nedávání příležitosti, třeba ten bankomat, co je velmi přístupný veřejnosti. A tohle je nejhorší způsob, jak to řešit, jít od následků. Měli byste vědět, kde to vzniká a tam je to třeba eliminovat, aby se lidé nedostávali do prostoru, kde páchají tyto činy. To je škola třeba…“
Psali jsme:
Starosta reagoval slovy: „Některé kauzy jsou živé. A jsme u podstaty svobodné společnosti, jak má fungovat. Jestliže v rámci zákonů může leccos, tak když to překročí, že bude následovat trest. Když si člověk pouští nahlas nějakou hudbu, byť nepokřikuje, neporušuje protialkoholovou vyhlášku, ale některým lidem to může vadit. I když příliš hlučná muzika už je nějaký prohřešek. Kde je ta hranice? Vždyť si to může poslouchat jinde, není tohle nějaká schválnost? To je oříšek. Mnoho seniorů a dětí si s tím tak neporadí, jako dospělý chlap, který je okřikne.“
„Také slovní šikany, i když to nejsou třeba jen nadávky, ale i pokřikování. A pak se stane, že ten slovní agresor na někoho vytáhne kudlu – a to se také stalo před rokem, rokem a půl. Ale pak už se to objeví v hlášení. Musí se sepsat protokol, je to trochu časový opruz, někam jezdit, pak tam bude vaše jméno, i když se dá udělat, že tam nebudete jmenovitě uveden. I s tím si policie poradí. A jestliže někdo už ve dvanácti vytáhne nůž… Případů je mnoho,“ konstatoval zasmušile starosta.
Místostarosta Radoslav Kacerovský k tomu dodal, že: „tam je problém, že ten klučina má ještě zdravotní handicap, takže je to ještě složitější.“
Na hrubý pytel – hedvábná záplata?
Žena z auditoria vznesla konkrétní případ: „Stalo se v době letošních táborských slavností, kdy paní nastupovala na autobusovém nádraží do městského autobusu, vystupoval pán a dal jí pěstí. Oznámilo se to na policii, a přesto, že tam je spousta kamer, tak to bylo odloženo. Buď tedy nefungují, nebo je tam něco špatně. Bylo to o půl dvanácté. A přesto, že se to nahlásilo, je případ odložen.“
Autobusové nádraží v Táboře. Foto: Václav Fiala
Starosta k tomu dodal: „Zvali jsme na naši debatu i zástupce Policie ČR a to je jako na minulé debatě, že probíhá několik živých kauz vyšetřování, v jejichž zdárnému dokončení by účast policie nebyla vhodná, protože by to mohlo být protistranou považováno jako podjatost.“
Tatáž žena doplnila: „A byl tam i svědek, který rovnou toho útočníka identifikoval. A přesto to bylo odloženo!“
Zástupkyně OSPOD na to uvedla: „My řešíme následky, ale hledáme i příčiny chování našich klientů. Sociální ochrana se zabývá dětmi do 18 let. Když nás klient opouští, neznamená to, že jej dál nesledujeme a může ,u nás' strávit vlastně celý život. Pokoušíme se odhalovat příčiny a není to jednoduché. V převážné většině základ těchto problémů leží v rodinách. Tam se odehrává spousta věcí za zavřenými dveřmi a my nejsme schopni žít jejich život a být s nimi 24 hodin. Přes ty zavřené dveře, díky našim omezeným možnostem, to není jednoduché…“
„To jsou kydy, ty vole“… šeptali si dva muži v publiku.
„Máme na to programy. Podporujeme sociální služby,“ pokračovala dále šéfová zdejšího OSPOD.
Velitel Městské policie Petr Svoboda k tomu dodal: „Musíme také vykonávat další práce, třeba za uplynulý měsíc jsme odchytli 15 psů. Od začátku měsíce jsme museli odvézt tři opilce na protialkoholní záchytku do Českých Budějovic. Tam musíme poslat dva lidi, trvá dvě až tři hodiny, než se vrátí zpátky. Takže nemohou dělat práci zde, prevenci, protože je tady prostě v danou chvíli nemáme. Více se hlídají hřbitovy a parky – a to bylo úspěšné, protože dříve se třeba o Dušičkách poškozovaly hroby, a to se nyní neděje. Ale když jsme na hřbitovech, nejsme zas jinde. Teď se blíží Advent, budou prodejní zóny, toho využívají lumpové, kteří se vás budou snažit připravit o nějakou hotovost nebo o věci, co máte v autech. Pak tu probíhá spousta kulturních či sportovních akcí, kde nás také chtějí. Pak když byla ptačí chřipka, sbírali jsme uhynulé kachničky a další zvířátka. My sbíráme uhynulé havrany a další. Jsme vyškoleni veterinární službou v Brně,“ konstatoval.
Starosta k tomu dodal: „Městští strážníci jsou první, kteří vám mohou pomoci. Jsou vyškoleni na pohotový zásah. Nemohou být všude, to bychom jich museli mít dvě stě. My máme 32 strážníků, v Kolíně jich mají 45. Podle současných pravidel stojí jeden strážník ročně město asi 950 000 korun“.
Kdo dělá binec, dělá jej vesele dál…
Rozlícený muž z auditoria přímo zbrunátněl: „Vy říkáte více prevence, více strážníků. Problém je s lidmi, co mi říkali policisté, kteří už jsou ztotožnění, ale proč je nějak neeliminujete, když už víte, kdo tady ten nepořádek dělá. To nejde urychlit? Když jsem poslouchal paní z OSPODu, tak by mne zajímalo, jestli tam máte v rodinách nějaké jiné lidi než tady paní…. někoho přísnějšího…. Prý ani nechodíte do rodin, ale neřešíte to příliš jemně? Nedávno se tady stalo, že synovi jednoho pána chtěli vzít nějací klaďasové boty. Babičku, co měla pro malého vnuka pěkné boty, tak obstoupili, psychický nátlak a chtěli ty boty. A jsou to pořád stejní lidé, nemyslím si, že o nich nevíme…“
Zástupkyně OSPOD na to reagovala slovy: „O tom, jaká jsem, nevíte, protože jsme spolu ještě nic neměli…,“ uvedla za smíchu přítomných. „U nás se pohybujeme v systému, který má jasně stanovená pravidla. Nemůžeme se svévolně pohybovat podle svých představ. U případu mladistvých je nastavena ochrana…“
Muž na to znovu reagoval: „No počkejte, jestliže někdo chce po někom, aby si zul boty a dal mu je, tak je to přece delikvenství! Děti na sebe plivou, neučí se, ale když je násilný trestný čin, někdo někoho napadne, vždyť je to loupežné přepadení! Jak postupujete?“
„Celé toto má v ruce policie. My pracujeme s tím dítětem a s rodinou. My jsme tam jako složka, která chrání práva a zájmy toho dítěte,“ uvedla úřednice OSPOD. „Když policie dojde k výsledku, nastupuje s nějakým návrhem státní zastupitelství kvalifikace toho činu. Pokud je to kvalifikováno jako trestný čin. Jde to před soud a až ten pak může sáhnout na základní práva člověka, tedy dětí. Panují předsudky, že to řeší OSPOD, že nastoluje trest nebo umisťuje dítě do pasťáku. Tak to není. Tady se pohybujeme v základních právech, do kterých může zasahovat jen soud. Má informace od policie a od nás. Když je dítěti nad patnáct, tak už se pohybujeme v trestní zodpovědnosti.“
Pohled na místní občany při diskusi. Foto: Václav Fiala
Zastření informací nahrává, že do 18 let nejsou poskytovány žádné informace. „O tom se nehovoří, nepíše, je tam stoprocentní mlčenlivost, protože se jedná o děti a mladistvé. Letos třeba byla aplikována i vazba a už máme dokonce tři nepodmíněné tresty, které padly u soudu u této kategorie dětí a mladistvých. Teď se čeká, až se rozsudek dočká právní moci.“
„Ale ti odsouzení pokračují ve své činnosti dál…,“ nedal se tazatel.
„Problémem je, že v rámci těch případů nikdo jiný nemá právo být seznámen s podrobností trestního spisu,“ odpověděla sociální úřednice.
„Takže to nemá řešení! Musíme to tedy strpět nebo si to vyřídit sami!“ na to muž
„To v žádném případě!!“ zděsila se úřednice.
Muž na to vzápětí reagoval slovy: „To je také varianta, protože odsud posud, proč tedy živit nějaký aparát, který nás neochrání. A slyším od vás, že pokud se nám to nelíbí, máme smůlu.“
„My musíme respektovat ústavní pořádek,“ reagoval táborský starosta.
OSPOD na to: „Náš stát má právní systém takto nastavený a nemůžeme se svévolně pohybovat mimo systém. Tato práva, která jsou zabezpečená v ústavě a v listině svobod, jsou nedotknutelná.“
„Je normální, že si tady dvanáctileté děti mohou dělat, co chtějí? Ví se o tom x let a vůbec nic se děje?“ stále se nedal muž.
„Musíte tedy iniciovat svého senátora nebo poslance,“ reagovala úřednice.
Potřebujeme autority!
Další muž uvedl příklad: „Firma dělala výkopy a najala si Romy. Byly problémy, a tak jsem se rozjel na Slovensko do jejich komunity. Tam byl člověk s velkou autoritou, vyjednával jsem s ním, zdali by nepřijel. Respektoval jsem jej a dal jsem mu důvěru. Od té doby, co přijel, to fungovalo jako na drátkách. Dali jsme mu plnou moc, aby jim mzdu rozdal on. Takže podle mne je velmi výhodné, když u nich nemáme autoritu, najít někoho, kdo tu autoritu má. A ve všech věkových skupinách. I u mládeže… Mám zprávy, že v cizině, třeba ve Velké Británii, to funguje.“
„Jenže to by je musel stát přestat chránit,“ bylo slyšet šepot dvou vedle sebe sedících mužů středního věku.
Muž mezitím pokračuje: „Ta správní moc si najde mezičlánek, a když se to podaří, tak je vyhráno.“
Starosta na to: „Snažíme se…“
A úřednice OSPOD: „My tady takovou výraznou osobnost nemáme, protože zde v Táboře je život roztříštěn do rodinných komunit. My tu máme rodiny, které žijí vedle sebe, ale nemají tuto autoritu. Možná ale, že nám ta autorita tady vyrůstá.“
Další tazatel v produktivním věku měl připomínku: „Když chodíte po městě, tak jistě nechodíte s klapkami na očích. Když šlo o toho obtěžovaného šestiletého chlapce, přece byli v okolí další lidé. To nemohli takto nechat, když je u něj stará babička. Lidé nemusí jít do konfliktu, ale oznámit to.“
A další muž: „Pozorně poslouchám a ptám se, jestli je to problém jen romské komunity? Jsou to bezdomovci, nebo někdo z vyloučené lokality? Kdo jsou ti lidé a odkud to pramení? Samozřejmě jde o mravnost naší společnosti, a tu nevyřešíme ani na padesáti sezeních. A když jste hovořili o semeništi táborské kriminality, tak jsou to také Holečkovy sady, kde je pořád plno lahví od alkoholu a nepředpokládám, že by tu byly nějaké sleziny důchodců, kteří by tam popíjeli… Jsou tam injekční stříkačky…,“ upozornil účastník besedy.
Velitel městské policie: „Sám tam chodím to tam sledovat. Opravdu nemá cenu se vymlouvat, že jsou to jen Romové, ale jsou ze všech skupin, takže jsou občan Ukrajiny, děti z dobře situovaných rodin,...“
Starosta k tomu dodal: „Nedávno tam byl vystříkán hákový kříž na podlaze. V altánku si běžní lidé už raději nesednou.“
Škola naučila nedělat
„Když mluvíte o té prevenci,“ přihlásil se do diskuse další muž: „Máme dvě dospělé děti, už tedy vyletěly z hnízda. Začali jsme s nimi mít problémy od té doby, co ve škole měly besedu o jejich právech. Přestaly dělat pomocné práce, protože všechno byla šikana. Já bych byl pro, aby ve školách ubyly ty neziskové organizace, které tam dělají takové akce.“
Žena ve středních letech uvedla: „Patnáct let jsem dělala v obchodním domě Dvořák. Někdy jsme volali policii, ale oni přijedou za dvě, za tři hodiny. Od rána se tam potulují děti, které mají být ve škole. Když zavoláme městskou policii, tak to také neřeší, protože ty děti tady nic nedělají. Ale přece mají být ve škole. A pak ti, co dokonají trestnou činnost, to je jen pár jedinců. Všichni mluvíte o vozovém parku, ale já vidím, co se tady děje, lidé se bojí zastat. Několikrát jsem byla svědkem, jak Cikáni mlátili bílého kluka, šlo kolem deset chlapů a zastala jsem se jej jenom já. Lidi se bojí. A drogově závislí? Těm je jedno, co dělají, když berou. Ukradnou cokoliv. Nesčíslněkrát jsem hlásila, že na Budějovické ulici bylo v několika domech přímo drogové hnízdo. Policie mi odpověděla, že to monitorují. Večer větrám, vidím na ten výklenek, k tomu přijedou s drogami, nechají je tam, druhý si je pak přebírá, pak si strkají pod auta, na kola. Já to jako občan vidím a policie to monitoruje?“
Starosta poznamenal: „Ten obchoďák by potřeboval speciální sekurity.“
Muž, který už několikrát hovořil, se opět pustil do dotazu: „Ale jestli nejsou děti ve škole, to by měla vědět paní z OSPODu…“
Vesele si krásti mohou…
Žena však dále pokračovala: „Ty lidi tam kradou padesátkrát, šedesátkrát a pořád jsou na svobodě! Já to nechápu…Když mi Cikáni nadávají, tak to nechám být, ale když flušou, tak to mi sakra vadí. Já mám hlášení takový štos a vždy to bylo odloženo.“
„Kdo provozuje nějaký objekt, měl by se o něj řádně postarat. Teď se změnilo počasí, a to stáhne ty problémové lidi do objektů. Snažíme se to řešit, když je to řádně ohlášeno. Když je to trestná čin, nemohu hovořit za Policii ČR, protože ta provádí vyšetřování,“ konstatoval ředitel Městské policie.
OSPOD na to: „My nemůžeme procházet obchodní dům a oslovovat děti, kdo jsou. Každé patří do rodiny. Ta má zodpovědnost. Pokud dítě nedochází do školy, tak ve škole jsou o tom záznamy a o absenci to chodí k nám. Nemůžeme ale zastavovat děti, ptali se jich, proč nejsou ve škole a jak se jmenují. Když to bude náš klient, je to jiné. Pokud je ale ten dotyčný pro nás neznámý, nemůžeme ho identifikovat.“
„Na naší zeměkouli máme čtyři velké civilizace,“ zahovořil další účastník diskuse: „Ta naše se vyznačuje tím, že neustále přibývají práva a ubývají povinnosti. A to bude eskalovat. Je to úbytek zodpovědnosti. A mladí jsou vychováváni k tomu, že nemají vůbec žádné povinnosti. Z toho najít východisko je velmi složité. Problémy budou narůstat.“
Tatáž již před tím hovořící žena ještě pronesla: „Situace, která je nejen v našem městě, je odrazem stavu společnosti. Jak se posouvají hranice morálky a hodnot, tak se to odráží i na chování.“
Obětí jsme my všichni
Starší žena si pak nebrala servítek: „Vy jste tady vlastně obětí. Založili jsme si to ale sami. Jsem maturitní ročník 1977. Když mi zemřel bratr, dostala jsem do výchovy jeho dceru. Když jsem viděla, co se děje ve školách – a to my jsme za mlada také chodili kouřit a na vínko, nebyla jsem svatá, ale když jsem viděla, co se odehrává před učilištěm, jak tam mladí lidé kouří mariánku. Já jsem ve čtvrťáku byla na rodičáku sama! Učitel nemá žádnou autoritu. Dokud budou děti mít svobodu, jako mají a dokud to jejich rodiče nebude zajímat, a to samozřejmě je věc, když matka přijde z druhé práce, nestačí se podívat do pokoje, co její dítě dělá, čím se zabývá, otec to samé, tak to dopadne špatně. Jsem ročník 1958 a své jsem si užila. Dnes dá ředitel za pravdu rodičům, protože dokud se bude platit za počty žáků na hlavu, a tam vzniká problém. Když si děti v 18 letech mohou podepsat neschopenku, zakáží rodičům, aby věděli, jaké mají známky a dokonce podepíší, že odchází ze školy a rodiče to neví – to se stalo mé kolegyni. Děti dostávají takové pravomoce, že rodič je takhle malinký. Takže se nedivme, kam to jde. Aby se pedofil vykoupil, dostal tři roky a člověka, který projevuje podle ústavy a zákonů svůj názor dostanou někam, to chceme? My můžeme být jako rodiče rádi, že ty jeho děti nezabili. Protože tam míříme. Dnes je podle mne nejdražší komodita informace. Kdo nečte, nemá s čím srovnávat a jen kouká na tu svatou bednu, co mu stojí na komodě. Vy jste de facto chudáci a já vás lituji.“
A zazněl potlesk.
Paní pokračovala: „Když jsem procházela v létě kolem Jordánu a viděla jsem ty s prominutím blbečky, co tam posedávají, viděla jsem ty počmárané kresby, tak se mne chtělo plakat, kam jsme se to dostali. Otevřete oči, nebo se budou dít takové věci, že si to ani nedovedete představit. My se skutečně blížíme ke konci civilizace.“
Velitel městské policie k tomu dodal: „Jedna z klíčových věcí jsou dezinformace. Je třeba nelhat. Tolik paniky mohou přinést fejky na sociálních sítích, kteří si ty případy třeba i vymyslí. Číst, ale je třeba vědět co číst.“
„Ne!“ nedala se žena. „Uvažujte vlastním rozumem, abyste to, co vám vleze do hlavy, bylo vaše a mohli jste srovnávat. Nemusíte všechno, co slyšíte, považovat za pravdu. Ale udělat si vlastní názor.“
Další žena se vrátila k městským problémům: „Ještě bych se chtěla vrátit k těm Sadům. Tady běhají děti, 14 až 16 let. Holky jsou možná ještě horší než kluci. Stoly z altánku jsou poházené na ulici, o lahvích ani nemluvím. Opravdu se tam scházejí mladí, kteří z přemíry alkoholu a bujnosti všechno ničí. Vždyť jenom šest laviček za loňský a letošní rok zničeno. Pak tam udělala šťáru státní policie, rozehnala je, jenže oni se tam zas později vrátili a bylo to ještě horší. Jednu lavičku úplně rozdupali, jak se mstili. Městská policie kolem projede autem, ale všichni o nich vědí. Proč nemůžete jeden z jedné, druhý z druhé strany? Mohli byste je tam zmáčknout. Letos se tam začali scházet také ukrajinské děti a ty dělají binec také. A všechno postříkáno ukrajinskými nápisy. Ten hákový kříž, jak říkal pan starosta, ten tam taky byl. A večer jsou tam další, starší lidi.“
„Rodiče se bojí vlastních dětí! A učitelé svých žáků. Je to tak! Dnes se bojíte cokoliv říci. Úřady až přespříliš hájí zájmy dětí,“ uvedl smutné zjištění další účastník besedy.
Pokračovalo se pak problematikou dopravy a odpadů ve městě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
