Anglický výraz windfall znamená nečekané peníze anebo náhlé bohatství. Například výhru v loterii. Výhrou v loterii se loni pro banky, energetické a petrochemické firmy stal razantní růst cen. Ministr financí si vypočítal, že zdaněním těchto „nečekaných“ zisků stát vyinkasuje od velkých bank do rozpočtu 33 miliard korun.

O tom, že stát dokáže obrat banky o peníze, kterými si banky přilepšily na úkor občanů, ale od počátku panovala pochybnost. Banky totiž mají řadu legálních možností, jak naložit s nečekaným ziskem, aby se vyhnuly zdanění. Než o peníze přijít, raději je kreativně investují. Nakonec pan ministr z bank nevydoloval ani miliardu.

Můžeme se jen dohadovat, zda v tomto příběhu šlo o naivitu politika (který kdysi vystudoval elektrotechniku a financím nešéfuje díky své odbornosti, nýbrž za partajní zásluhy), anebo zda předem věděl, že s ním banky zametou a navýšil očekávané příjmy rozpočtu již s vědomím, že se o 33 miliard zvýší deficit. V každém případě se postaral o názornou ukázku, jak vypadá vztah státu a finančního sektoru, a kdo má v tom vztahu navrch.