Od politiků slýcháme, že vědí, jak společnost učinit prosperující, bezpečnou, zdravou, vzdělanou… Proto jsme zaskočeni, když nečekaně ohlašují budoucnost temnou a chlubí se, že nám našli perfektního nepřítele, díky čemuž se můžeme těšit na nedostatek, chudobu a chaos.
Přesvědčit ovšem voliče, že bída je legitimní politický program, že regres a úpadek je třeba akceptovat, nikoli řešit, a že ke štěstí není třeba mít více než včera, ale naopak zjistit, co nepotřebujeme – to je mimořádná výzva i pro skutečné machry na politický marketing. Říct, že jsme si žili nad poměry, že dobře už bylo a nezbývá, než se uskromnit, to není program, pro který se veřejnost nadchne. Je to cosi, co je třeba lidem vnutit.
Legitimní je samozřejmě askeze, skromnost dobrovolná, nicméně ta má na rozdíl od bídy duchovní rozměr, jde o osobní rozhodnutí omezit závislost na materiálním světě. Na rozdíl od dobrovolné askeze, jež osvobozuje, má politiky organizovaná bída charakter retroaktivně vyměřeného trestu: To máte za to, že jste v minulosti volili neodpovědné politiky, kteří nadělali dluhy, tiskli nekryté peníze, které pak rozhazovali z vrtulníku!
Líbí se vám kampaň, ve které SPOLU staví Babiše vedle Putina?Anketa
Tak či onak, politickou agendou dneška se stává rozhodování, co musíme obětovat, bez čeho se obejdeme, v čem svedeme se uskromnit. Toho, čemu jsme uvykli a co současně není bezpodmínečně nutné pro život, je habaděj. Prostor pro uskromňování je obrovský. Netřeba se rovnou vracet až na stromy, úplně by postačilo rezignovat na „vymoženosti“, jež nás z vlastního života vytlačily do ofsajdu za posledních řekněme 50 let. Takovýto restart ale politici v nabídce nemají. Ve výběru adekvátní bídy nám ponechají volnou ruku, neboť o nás vědí, že velice přesně víme, co nepotřebují druzí.
- Rubrika: Pohled Ivana Hoffmana
Bída, jež přichází, bude selektivní. Nehrozí bohatým, ti na bídě naopak vydělají. Nehrozí ani politikům, kteří nám samozřejmě budou bídu profesionálně organizovat za zaslouženou mzdu. Bída pak nehrozí chudým, neboť ti již chudí jsou. Na bídu se mohou těšit podnikatelé a jejich zaměstnanci, kteří doplatí na drahé energie, lidé v službách, jež se stanou nedostupnými pro stále chudší klientelu, a pochopitelně státní zaměstnanci krachujícího státu.
Aby bída, vymlouvající se na válku, byla důvěryhodná, je třeba z peněz, co chybí, vyčlenit imponující sumu na obranu. A nakoupit na dluh špičkové americké stíhačky, nejlépe i s dostatečným množstvím co nejchytřejší munice, je dobrý způsob, jak z bídy učinit adrenalinovou zábavu. Jak si tu bídu vychutnat, užít!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Hoffman