Za poslední léta valem přibývají bezdomovci. Je směšné tvrzení, že skutečným projevem demokracie je právo těch, kteří nechtějí nikde bydlet, že prostě bydlet nemusí.

Naše zkušenost s bezdomovci se fakticky omezuje na znalost těch, kteří obtěžují své okolí. O ostatních, kteří se vyhýbají pozornosti okolí (často i ze studu), nevíme nic. Jestliže ovšem někdo označí podle znalosti dvou negativních případů bezdomovce za parazity, kteří si opilstvím a vyhýbáním se práci svou situaci sami zavinili, je považován za člověka, který má svou zkušenost a jeho názor je respektován. Už vůbec nikdo se nezabývá otázkou, zda alkohol byla příčina nebo důsledek jejich beznadějného postavení. Okolnost, že jsou všichni opilci, všechny další pochyby o jejich postavení bohužel většinou snadno odstraní.

Nechci a nebudu polemizovat s názory, zda žebráci a opilci jsou běžnou součástí života velkoměsta, nebo zda by měli být z města vytlačeni. Oba tyto pohledy jsou stejně hloupé a argumentace zastánců toho či onoho názoru se mi zdá stejně prázdná. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nepopírám právo jedince zvolit si svůj způsob života, ale tímto svým právem nesmí omezovat ostatní. Vadí mi obtěžování na ulici a musím přiznat, že mi nevyhovuje ani nedostatek hygieny u některých spolucestujících v hromadných dopravních prostředcích. Jenomže byť to není příčina sociálního postavení bezdomovců, je to příčina nedostatku solidarity většinové společnosti s jejich postavením.