Volbou ombudsmana, která vyvolala očekávatelnou mediální smršť, začíná pravidelný přehled zajímavostí. „Přečetl jsem si na Aktuálně komentář pana Fendrycha, který se dopustil dokonce myšlenky v mezititulku: ‚Ombudsmana‘ už dávejme do uvozovek. To má znamenat, že zvolením pana Křečka nastal konec smyslu úřadu ombudsmana a teď už to bude jen jakási normalizační šaráda. Zase se nám rozmáhá kádrování. Pan Fendrych, bývalý náměstek ministra vnitra za pana Rumla, připomíná, že pan Křeček kdesi kdysi napsal něco o volbách a o demokracii za socialismu. Naopak vynáší do nebe končící ombudsmanku paní Šabatovou. Kdybychom si chtěli hrát na kádrováky, tak bychom si jistě vzpomněli, že paní Šabatová je manželka pana Uhla, jenž se celoživotně hlásí k radikálnímu marxismu. Na konci 60. let se dokonce hlásil k trockismu, vzýval teorii permanentní revoluce, kritizoval KSČ zleva, za to byl vězněn, to je všechno pravda,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná, že hnutím revoluční mládeže, které vedl, prošla i Petruška Šustrová, která si dnes hraje na kritičku všeho komunistického. „Bylo by správné, když už kádrujeme, abychom kádrovali na všechny strany. Ale nelíbí se mi to. Nevím, proč bych měl kádrovat Šabatovou, mně stačí to, co dělá, že se zastává naprosto absurdně nějaké víceméně nastrčené slečinky v hidžábu, aby otestovala trpělivost české společnosti vůči muslimským symbolům. Paní Šabatová se chová, jak je její přirozenost, a je úplně jedno, co má za sebou. U pana Křečka to vidím podobně. Připomenu událost z doby po odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pro údajné spolčení s Vladimírem Železným proti investorovi do televize Nova Ronaldu Lauderovi tehdejším premiérem Špidlou na doporučení Sněmovny. V roce 2005 se soud usnesl na pravomocném rozhodnutí, že naše – byl jsem také členem – odvolání bylo protiprávní a že jsme odvoláni být neměli,“ připomíná mediální analytik.
Do funkce ombudsmana nepatří aktivista ani demonstrant
Ještě předtím vznikla vyšetřovací komise pro záležitost arbitráže vůči České republice ze strany Ronalda Laudera a odvolání RRTV. „Předsedou vyšetřovací komise byl pan Stanislav Křeček a její zpráva říká, že odvolání bylo protiprávní. Pro mě je pan Křeček člověk, který se drží práva. Nic víc po něm nechci ani jako po někdejším poslanci, ani jako po ombudsmanovi. Nepotřebuji aktivisty, lidskoprávníky či NGOisty na státní funkci. Ombudsman je správní úřad, který pomáhá státu ve výkonu pravomocí v rámci demokratického režimu. Tam nepatří žádný aktivista, žádný nadšenec z demonstrace, ale právník, který rozumí věci a který dokáže i v situaci, kdy jeho poslanecký klub sociální demokracie hlasoval pro naše odvolání, se svou vyšetřovací komisí poctivě vyšetřit, že bylo protiprávní. Pro mě je to čin chlapa a mám radost, že úřad přestane s nějakým občanským aktivismem a začne se zabývat právnickou agendou, jakou se zabývat má,“ doufá Petr Žantovský.
Úřad, když už jsme ho převzali, bychom měli využívat k tomu, k čemu má sloužit. „Tedy jestliže je někomu ublíženo, tak je to pro něj jedna z posledních instancí, jak se dovolat práva mimo jurisdikční systém. I po zmíněné zkušenosti mám za to, že pan Křeček chová právo ve velké úctě. Na rozdíl od lidí typu Fendrych nekřičím ani nenaříkám. Nastala vlna dedukování, že výsledek druhého kola volby byl důsledkem nátlaku pana Mináře a spolku Milion chvilek a že někteří poslanci dali najevo, že se cítí být pod nátlakem. Mám dojem, že jsme říkali už za pana prezidenta Havla, že se o demokracii nerozhoduje na ulici, ale v demokratických institucích. A Parlament je svrchovaně demokratická instituce. Ulice je místo na vyjádření lidového názoru, které může, nebo nemusí, podle toho, jak je silný, ovlivnit demokratické procedury. Pobavil mě Fendrychův názor, že za to nemůže Minář, který jen spontánně vyjádřil svůj názor, ale poslanci opozičních stran,“ přiznává mediální odborník.
Fotogalerie: - Možná přijde i premiér
Na demoblok sedne Zemanův bonmot, že čtyřikrát nula je nula
Jejich chybou prý je, že „u nás neexistuje opozice, máme jen hloučky křiklounů s nafouklým, přebujelým egem a naprosto zanedbatelnou schopností spojit se a dohodnout – tedy dělat politiku“. „Vzpomněl jsem si na časy po roce 2002, kdy se stal na dva roky předsedou vlády Vladimír Špidla, kterého vlastní strana stáhla z funkce předsedy strany i vlády pro totální neschopnost. Vládu vytvořil se spolkem, který se původně nazýval Čtyřkoalice. Po jejím vzniku a účasti ve volbách v roce 1998 pronesl Miloš Zeman, tehdy premiér, bonmot, že čtyřikrát nula dává stále nulu. O ODA, jedné z těch stran, se říkalo, že její členové se vejdou do nákladního výtahu. Někdo říkal, že i do osobního. Pan Fendrych v článku volá úplně marně po spojení STANu, lidovců, topáků a ódésáků. Ale strany, které se nedohodnou na programu, protože dávají přednost svým trafikám a funkcím, tak se nedohodnou nikdy a na ničem. Tak to je, pan Křeček je ombudsman a já mu gratuluji,“ podotýká mediální analytik.
Psali jsme:
Pro druhé téma si zvolil článek Vojtěcha Bergera, do jehož titulku na Hlídacím psu vetkli jeho jméno. „Ten je jeho pohledem na středeční debatu odborníků pozvaných Radou Českého rozhlasu. První v říjnu se týkala fake news a dezinformací, tato druhá se týkala mediální gramotnosti a mediální výchovy. Rada Českého rozhlasu si dala za úkol určité věci v médiích strukturovat a otevírat jistá témata, cítí to jako povinnost, aby mohla sama plnit svoje úkoly při posuzování mediálního působení daného média. Od předsedkyně paní Dohnálkové to považuji za velice cenné, že to vymyslela, protože je to přínosná aktivita. Mezi pozvanými osobnostmi byl Ondřej Neff jako klasik české internetové žurnalistiky a člověk, který o tom hodně ví, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov za regulační orgány, rozhlasový ombudsman Milan Pokorný jako člověk, který se dnes a denně setkává s hlasem lidu, a já za akademickou scénu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mediální výchova není o obdivu k Rusku nebo k Americe
Rozhlasový ombudsman prozradil, že má ročně až 1800 podnětů od posluchačů, které musí za Český rozhlas řešit, vysvětlovat a dohledávat. „Má tudíž co říci k tomu, co si veřejnost myslí o médiích. Debatovalo se o regulaci internetu, o proměně žurnalistiky ve smyslu participativní občanské žurnalistiky v tom ohledu, jak se mění pozice publika a autorů, jak se z publika rekrutují autoři, jak se interaktivita zejména v digitálních médiích promítá do této zásadní paradigmatické proměny. Diskuse byla až na drobné úlety na vysoké i odborné úrovni a určitě s vysokým zásahem do praxe. A pan Berger z ní vyrobil reportáž o tom, že Žantovský nesnáší Člověka v tísni. To by jeden neřekl, jak se z té tematicky široké diskuse dá vytáhnout asi tak dvouminutová sekvence a na ní postavit článek na osmdesát řádků. Tak jsme se dozvěděli, že Žantovský nesnáší Člověka v tísni, protože Člověk v tísni má prostřednictvím programu ‚Jeden svět na školách‘ nějaké aktivity v mediální výchově,“ žasne mediální odborník.
Ing. Miloš Zeman
Přitom během debaty dokladoval, že to zdaleka není jenom Člověk v tísni, ale i několik dalších organizací, které indoktrinují děti od předškolního věku. „Existuje organizace, která pořádá indoktrinační besedy a workshopy na mateřských školách, dvanáct ročně. Existuje ale na druhé straně i organizace, která indoktrinuje důchodce, má jako jednu ze svých aktivit školení lidí důchodového věku, seniorů, které varuje před posíláním řetězových mailů, před hoaxy a fake news. Mediální výchova je však o něčem jiném. Z jakékoli knihy profesora Jana Jiráka na téma mediální výchovy se čtenář dozví, že podstata mediální výchovy není o tom, aby si lidé mysleli třeba o Rusku, že je nepřítel, nebo o Americe, že je přítel, či naopak. Ale že podstata mediální výchovy je vysvětlit lidem různých věkových kategorií na různých typech škol nebo jiných institucí, jak média fungují, že jsou to instituce s nějakými vlastníky, pravidly a etickými kodexy,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Žáky a studenty neučí žádný pedagog, postačí youtuber Kovy
Jde o to objasnit zájmy, které se do médií promítají, jak je detekovat, jak se přiblížit zjištění, proč to které sdělení v médiu v daném okamžiku je, nebo není. „To je výchova k mediální gramotnosti. Ale ty diletantské spolky to soukají do stavu, že nesmíte číst Aeronet, Sputnik News a další, úplně nesmyslně splácají páté přes deváté. Přitom Sputnik News je státní ruské médium, které říká oficiální státní propagandu, zatímco Aeronet je vlivový server, který sice říká něco podobného, ale nemá s ruským státem nic společného. Podstatné je vědět, komu co patří. Když vím, že Sputnik je placený z ruského rozpočtu, tak si tam jdu pro oficiální názor ruské vlády. Stejné je to s Voice of America, Deutsche Welle nebo Radio Vaticana, také tamní informace jsou oficiální agendou toho kterého státu. To by mělo být součástí agendy mediální výchovy k mediální gramotnosti. Ale ne říkat, že si musíte vytvořit tenhle, a ne jiný názor. Toto jsem v té diskusi několikrát řekl,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem
Podíval se do výročních zpráv a zjistil, že ani v jednom programu, který neziskovky nabízejí, není jediný člověk, který by měl pedagogické vzdělání. „K tomu jsme si vyměnili mnoho sms zpráv s panem Bergerem z Hlídacího psa. Na moji námitku, že tam nejsou pedagogové a že tam je například youtuber Kovy, o němž nevím, že by měl vystudovanou pedagogickou školu a mohl mluvit k dětem a k mládeži kompetentně výchovně pedagogicky, mi napsal, že oni přece učí podle brožurek, které vytvářejí pedagogové pod taktovkou pana Strachoty, jenž ‚Jeden svět na školách‘ vede. Pan Strachota byl až do roku 2000 podnikatelem v IT oblasti, pak se dal najmout Člověkem v tísni, nějakou dobu měl na starosti filmový festival ‚Jeden svět‘ a pak se pustil do řízení aktivity ‚Jeden svět na školách‘. Ale pokud je mi známo, ani jeden den ve svém životě neučil na žádném typu školy ani jeden předmět. Nic, nula, žádná pedagogická zkušenost,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Ideologická masáž na školách není pro Hlídacího psa téma
Vadí mu, že k dětem předškolního, školního nebo středoškolského věku mohou mluvit lidé, kteří nemají žádnou pedagogickou kompetenci. „Mají jenom ideologickou kompetenci. Ale tu, pokud vím, zakazuje školský zákon. Říká naprosto jasně, že na školách jakéhokoli druhu se zakazuje veškerá politická aktivita a agitace. Když tedy chodí neziskovkáři po školách a říkají, že je Rusko zlé a Amerika krásná, nebo naopak, to je jedno, tak se v každém případě dopouštějí porušení těchto pravidel. Ale to pro Hlídacího psa není téma. Pro něj je téma to, že Žantovský nemá rád Člověka v tísni. Mimochodem Hlídací pes si vytvořil desatero, jak se chovat k fake news, jak je detekovat, jak se pohybovat v informačním prostředí internetu. A jako jednu z podmínek tam mají: ‚Rozhodně věnujte velkou pozornost autorovi. Jakmile je anonymní, nebo je tam jenom zkratka nebo napsáno redakce, tak je to podezřelé.‘ A pod tím materiálem byla zkratka ‚pes‘. Takže to je podezřelý materiál,“ směje se mediální odborník.
Také závěrečné téma se týká Hlídacího psa a článek „Nekrmte dezinformační weby inzercí, vyzývá firmy nová iniciativa Nelež“ od Roberta Břešťana. „Tak jsem ‚neležel‘, přečetl jsem si tento unikátní žurnalistický výkon pana Břešťana a zjistil jsem, že se vlastně mluví pořád o tomtéž. Už jsme zažili, když pan Lukačovič a Seznam stopli reklamní zdroje pro určité typy internetových médií. Byl to tehdy lakmusový papírek, jak na to ta komunita zareaguje. Pan Lukačovič jako vlastník Seznamu to potom stáhl, hodil to na svou správní radu a řekl, že to bylo jejich nepromyšlené rozhodnutí, tomu tedy budu věřit ještě týden. No a teď tady máme iniciativu, která si říká ‚Nelež‘. To má být asi jako nepráce, jak říkal pan prezident Klaus, tedy nelež jako pravda, nevím, jak tomu jinak rozumět. No a místopředseda toho Neleže Bohumil Kartous, který je zároveň jedinou viditelnou tváří party tzv. elfů, a další vyzývají firmy, aby neinzerovaly na podezřelých webech,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Další krok v třídní válce, kterou vedou majitelé jediné pravdy
Bohumila Kartouse si vybavuje ještě z dob, kdy psal do Britských listů, ještě než se z nich stala rezidentura evropsko-unijních názorů a byl to ještě svobodný názorový web. „Dnes už je aktivistou nějakých zájmových skupin. Každý si volíme svoji cestu, pan Kartous si zvolil tuhle, teď je také za touto aktivitou Nelež. Nabádá firmy, aby neinzerovaly na podezřelých serverech. Tak abychom věděli, které servery jsou podle jejich seznamu podezřelé: AC24, Aeronet, Českoaktuálně, Eurozprávy, Nová republika, ParlamentníListy.cz, Pravý prostor, Protiproud, První zprávy, Sputnik News, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Zvědavec. Je to seznam webů, kam je podle nich zapovězeno vkládat peníze na inzerci, určitě ho budou rozšiřovat. Jde o to tyhle weby prostě a jednoduše vyhladovět. Je to další krok v třídní válce mezi zástupci určitého typu pohledu na svět a těmi, kteří se snaží poskytovat doplňkové nebo i jiné pohledy, aby si občan mohl vybrat, jak se na svět dívat,“ míní mediální analytik.
Když už nejde servery zakázat, nejsme v KLDR, tak internet lze těžko regulovat jinak než státním násilím. „Mohou to podřídit nějakému zákonu, že se na internetu nesmí říkat to či ono, aspoň budeme vědět, kde jsme. Tohle je předstupeň, protože vytvářejí ghetto, do kterého vstoupit je zapovězeno. Považuje se to za nevhodné, sprosté nebo pro tu firmu do budoucna likvidační, neboť se tu vytvářejí různé nové kartely, ale ideologické, ne ekonomické. Zjistil jsem, že někteří knižní nakladatelé a distributoři určité typy autorů a knih nedistribuují, ačkoli vědí, že by z nich mohli mít docela slušné zisky. A nedistribuují je proto, že by si tzv. zadali s jejich autory, nesouhlasí s jejich názory. Tak jsem si říkal, že je na tom světě něco už hodně špatně. Jestliže politika vítězí nad byznysem, což se v obou případech, jak u těch webů, tak u těch knih, stává, tak nás opravdu nečeká nic dobrého. A mám takový pocit, že tuhle větu na konec už říkám snad popadesáté za sebou,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
