Patočka píše, že jakákoliv debata o tom, že Zemana nelze porazit, je naprosto bezpředmětná. Zeman samozřejmě může být v prezidentské volbě poražen, jen je třeba zbavit se „pražského kotlinového myšlení“ a podívat se na celou situaci z jiné perspektivy.

Rozhodně však není dobré hledat nějakého „anti-Zemana“, „vhodnou obdobu tzv. knížete“. Ten by totiž selhal stejným způsobem, jak proti Zemanovi selhal Karel Schwarzenberg v první přímé prezidentské volbě.

Zeman se totiž stal kandidátem frustrovaných lidí, jejichž problémy nikdo nebral na vědomí. „Lidé v pohraničí? Taky tak. Romové? Totéž. Sociálně vyloučení, slabí, zranitelní? Jakbysmet,“ píše Patočka a nenávist vůči uprchlíkům je vlastně jen jedním z jejích vrcholů.

Jenže většina z nich je již frustrovaná dlouhodobě a zcela právem. Když se Patočka vydal za Prahu, zpovídal obyvatele venkova a ti mu vyprávěli své příběhy. „Lidé vyprávějí o jednoduché práci, ze které čerpali důstojnost a která jim dávala obživu, vzpomínají na pracovní prostředí, v němž se cítili dobře,“ píše Patočka a dodává, že výsledky jejich práce „přišly vinou nepořádků v nových poměrech, různých podrazů a habaďůr vniveč“.