Přes přípravu na pořady se Kraus dostal k tématu kontextu, který se podle něho vytrácí a nezvládají ho zejména novináři. „To je součást toho pádu žurnalistiky. Oni už nejsou schopní souvislost tak hlídat a uvádět toho čtenáře do kontextu, jak bylo zvykem,“ mínila hvězda Primy. Dodal, že narozdíl od moderátorů, novináři neukazují „ksicht“, takže jim nikdo na ulici neřekne „to byl ty, ty blboune“, když něco napíší.

Postěžoval si, že když novinář napíše něco, co si vymyslí, tak druhý den vyjde oprava, i když už článek napáchal katastrofu, a když se člověk začne soudit a narazí na soudce „který si cení lidský život na víc než 100 000 Kč“, tak noviny dostanou pokutu, kterou zaplatí vydavatel. Ne novinář. „To je jedna z nejlíp umístěných profesí, co se týká zodpovědnosti, v poměru k tomu, jak ovlivňujou společnost. Tu společnost ovlivňují pořád, i když upadly ty noviny, Facebook a weby, ale zodpovědnost nemají žádnou,“ zhodnotil novináře. Prohlásil, že 60 % Čechů nedůvěřuje médiím a že se jim nediví. Některým médiím věří více a pak má „ta ostatní“. „Tam si to musíte dostudovávat sám. Je-li kde, je-li jak a rozumíte-li tomu.“

Novináři tu dle Krause vybudovali falešné modly pokory a laskavého humoru: „To stačí, když sportovec je úspěšnej, mladej, přijde novinář, dá mu rozhovor, dobrý. Přijde druhej novinář, mladej úspěšnej sportovec mu řekne: Teď mi dej pokoj, a druhej den je článek, že zpychnul už po prvním závodě. Ta osobní vazba v naší osadě vždycky hraje dominantní roli a ta pokora se tady interpretuje úplně falešně. Tady pořád dostáváte defenzivní instrukce, abyste byl pokornej, hlavně buď zticha. Je tam kus toho komunismu, hlavně se, soudruhu, soustřeď na kolektiv, naše výsledky, naše brigáda socialistické práce, o to v životě jde.“ Doplnil, že situace je už tedy lepší jak za komunismu.