„Včera v poledne jsem zažil jeden z nejpohnutějších dnů života, když jsem byl s dalšími dvaačtyřiceti lidmi pozván na ministerstvo obrany, abych převzal pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu,“ zmínil úvodem Rejžek.
„Dost se divím, že mi to dali, protože jsem při sumarizování žádosti zatajil, že jsem byl horlivým pionýrem, na gymnáziu zakládal Leninský svaz mládeže, na fakultě žurnalistiky se stal osvědčeným agentem StB s krycím jménem Rejžák, psal prorežimní články do normalizačního plátku Melodie, na poslechovkách hrál nejraději Plameny a Michala Davida a při Palachově týdnu coby dobrovolník Lidových milicí po boku dnešního poslance Zdeňka Ondráčka s chutí mlátil demonstranty na Václavském náměstí,“ podotkl dále Rejžek s ironií sobě vlastní a dodal, že snad mu nyní vyznamenání neseberou.
Ve svém komentáři se dále zaměřil na ceremoniál, jehož se zúčastnil. Podle svých slov si připadal jako režisér Filip Renč, když dostal medaili Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana.
„Kam se hrabe Nagano. Když jsem poslouchal životopisy přítomných dekorovaných a odrhovačku Kde domov můj, chtělo se mi dojetím brečet z neskonalé hrdosti nad činy všech živých nebo již nežijících, kteří bojovali proti totalitě,“ poznamenal Rejžek.
Veselí pak podle jeho slov vyvolalo společné fotografování jako na maturitní tablo, nad chlebíčky a vínem se pak prý rozproudila upřímná debata v soudružské atmosféře o aktuálních problémech. „S kamarádem spolulaureátem Jáchymem Topolem se budeme zdravit ‚čau, odbojáři!‘ a že hodláme v našich oblíbených nálevnách po předložení téhle placky vyžadovat slevu. A usmířil jsem se s Vladimírem Hučínem,“ sdělil Rejžek.
Závěrem pak již jen poznamenal, že je šťastný za doprovod své nejstarší dcery s půlroční vnučkou. „Tak nám a jí přeju, abychom i po podzimních volbách vyrůstali v demokratické zemi,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
