Jaroslav Bašta zavzpomínal na uvolněná 60. léta minulého století, ve kterých dospíval. Šlo prý o dobu, v níž se mladí lidé mohli nadechnout v trochu svobodnějším ovzduší a projevit svůj názor. Třeba v anketě Zlatý slavík, do které nikdo až do příjezdu sovětských tanků nezasahoval. V časech normalizace však o vítězi nerozhodovali lidé, ale strážci ideologické čistoty. K posunu došlo teprve o dalších dvacet let později, kdy se mohlo v anketě Zlatý slavík – později Český slavík – opět svobodně hlasovat.
Jenže nic netrvá věčně. Svoboda Českého slavíka byla znovu omezena v roce 2014, napsal Bašta. Stalo se tak v souvislosti s uprchlickou krizí a krizí na Ukrajině.
„Moc se zachovala stejně paranoidně jako po roce 1948 a 1968. Začala nálepkovat a cenzurovat, abychom konečně pochopili, že žijeme v jejich, nikoli v naší, demokracii. A tak tu zase máme osoby politicky nespolehlivé, spolupracující s cizí mocí a šířící dezinformace. Někteří je dokonce zhudebnili a drze je zpívají. To je třeba zarazit. O tom, jak to nejlépe udělat, se naši majitelé klíčů k té jediné správné liberální demokracii poučili u experta nejpovolanějšího – samotného Stalina. Josef Vissarionovič na základě svých dlouholetých praktických zkušeností řekl: ‚Volby nerozhodují voliči, ale ti, co počítají hlasy.‘ V křišťálově průhledné podobě to nám všem, hlasujícím i nehlasujícím, naposledy předvedli v anketě Český slavík,“ konstatoval Bašta
Hlasování v anketě Český slavík bychom podle Bašty neměli brát na lehkou váhu. V budoucnu by se nám prý mohlo stát, že budou během sčítání hlasů podobným způsobem ovlivněny i sněmovní volby.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
