Někdo jede na dovolenou do Tater nebo na Šumavu. Pavel Sehnal nadneseně řečeno vzal kufr, zabalil teplé oblečení, jídlo a pistoli a vydal se na severní pól. 111 kilometrů na nejsevernější místo Země urazil dokonce o dva dny dříve, než bylo v plánu. Zpět do Česka se vrátil s lehkými omrzlinami, znecitlivělými prsty, ale zato třeba bohatší o zážitek ze „setkání“ s ledním medvědem.

Sehnal připomíná, že na dobývání severního pólu v průběhu časů lze i sledovat vývoj světa a technologií. „Uběhlo skoro 110 let od prvního dobytí severního pólu. Mnoho expedic před tou první úspěšnou bylo neúspěšných a vlastně ani nevíme, jestli ta první úspěšná tam skutečně došla, neexistují žádné důkazy. Co se dnes zdá být kratochvílí, že si pár dobrodruhů odskočí na severní pól, tak před sto lety šlo o mimořádnou událost a státy se předháněly, kdo tam bude první,“ vypráví šéf Občanské demokratické aliance.

„Expedice probíhá tak, že několik měsíců dopředu sháníte vybavení. V Česku je nemožné sehnat oblečení na severní pól, takže trávíte hodiny u internetu a objednáváte z Kanady, Ameriky atd. Z Prahy jsem vyrazil do Osla, pak do Longyearbyenu, což je hlavní město Špicberk. Tam jsme strávili asi dva dny přípravou, dostali saně, stany a vyrazili malým letadlem na polární základnu Barneo. To je letiště vybudouvané na ledové kře ruskou firmou. Letiště se pochopitelně hýbe a pomalu odplouvá stále na jih. Z Barnea už nás dopravila helikoptéra na 89. rovnoběžku. Účastnil jsem se expedice s názvem ‚Last degree‘, poslední stupeň. Název odpovídá tomu, že z 89. rovnoběžky se pěšky pomocí vlastních sil dopravíte na 90. rovnoběžku. Podstatný je rozdíl mezi dobytím severního pólu a mezi vstupem na severní pól. Vstoupit tam můžete i pomocí dopravy helikoptérou, ledoborcem nebo si pomáháte psím spřežením. Dobytí má dnes pravidla, že člověk musí nejméně poslední stupeň zdolat vlastní silou bez jakékoli techniky a jde o váš sportovní výkon,“ popisuje.