Kohout poukazuje na to, že imigrace ve 21. století je jev, který svými rozměry převyšuje migraci v průběhu druhé světové války o desítkové řády. „Podle údajů z roku 2010 v Evropské unii žije více než 31 milionů osob narozených mimo její území. Z toho nejvíce v Německu (6,4 milionu), ve Francii (5,1 milionu), v Británii (4,8 milionu), ve Španělsku (4,1 milionu), v Itálii (3,2 milionu) a v Nizozemsku (1,4 milionu),“ uvádí s tím, že další statisíce imigrantů přibývají do Evropy rok co rok.

Upozorňuje také, že tato statistika navíc nezahrnuje děti narozené imigrantům již na území hostitelského státu. Podle těchto statistik by například v Německu bylo imigrantů 10,1 milionu, přičemž tento údaj pochází z roku 2005. Podle čerstvějších odhadů by například v Itálii mělo žít 4,7 milionu imigrantů.

Extrémně chudých je méně, ale "jen" chudých je více

Kohout odmítá tvrzení, že za chudobu v zemích, odkud do Evropy proudí statisíce uprchlíků, může evropský kolonialismus a že konflikty vyvolal Západ svými vojenskými intervencemi. „V první řadě, imigrace neroste kvůli rostoucí míře chudoby ve třetím světě. Je tomu přesně naopak. Míra chudoby ve světě klesá,“ uvádí poněkud překvapivě Kohout a přidává opět několik konkrétních čísel: „Například region Blízký východ a severní Afrika měl v roce 1981 míru extrémní chudoby – denní příjem méně než dva dolary na osobu v paritě kupní síly – na úrovni 29,3 procenta. V roce 2011 to bylo již jen 11,6 procenta,“ uvedl s odkazem na statistiky Světové banky.

Prý ubylo i extrémně chudých: „Z 50,5 milionu (1981) na 38,7 milionu (2011),“ uvádí. Na druhou stranu ale přibylo chudých s rozpočtem menším než pět dolarů na osobu a den: ze 130,6 milionu (1981) na 210,8 milionu (2011).