Lež č. 1 – Lidská práva se dodržovala, byli jsme demokratický stát.

Pro tehdejší režim byly termíny demokracie a lidská práva jen lepicí páskou přes pusu našich občanů. Charta 77, ač komunisty podepsaná, byla něčím zcela démonickým, aniž by měli soudruzi tendenci lidu říct, co se v ní vlastně píše.

„Komunisté nedali lidem pokoj ani po smrti. Známá je hysterie rozpoutaná kolem hrobu Jana Palacha,“ připomíná Makovský. Následně se odkazuje i na pohřeb filozofa Jana Patočky, oběti výslechu Státní bezpečnosti, „během jehož pohřbu estébáci v okolí hlučeli, túrovali motorky a nad hřbitovem nechávali prolétávat vrtulník,“ dodává.

Vzpomíná i na to, jak volby nebyly volbami, ale vykonstruovanou záležitostí, kdy byl člověk neustále pod dohledem, aby náhodou nevolil špatně. I když byla jen jedna reálná možnost.

„Jak to tedy bylo? Pro komunisty jsou lidská práva a demokracie pouze prázdným pojmem, nic takového už z podstaty komunismu, nemůže být s nimi spojováno.“ uzavírá první část zamyšlení Makovský.