Marian Hanák býval elitním detektivem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Nyní si odpykává osmiletý trest v jedné ze dvou nejtvrdších věznic v České republice, kde často končí lidé, na kterých jako policista pracoval. Jeho případ se částečně kryje, především lidmi z podsvětí, kteří proti Hanákovi vypovídali, s jinou kauzou detektiva Stanislava Švábenského. Ten vloni, poté co byl odsouzen k jen o něco nižšímu trestu než Hanák, spáchal sebevraždu. Před tímto skutkem ale natočil šestihodinové video, ve kterém popisuje, jak to v elitních policejních složkách chodí, a jak je snadné být vmanipulován na druhou stranu a být označen za zločince.
O Marianu Hanákovi jdou v kuloárech bezpečnostních složek různé zvěsti. Nelze z nich nyní jednoznačně určit, která z nich je pravá a vypovídá o reálném životě policisty, který pracoval v utajení v podsvětí a jako operativec získával informace o té nejzávažnější trestné činnosti. Z těchto příběhů ale jednoznačně vyplývá, že nic není černobílé, a vinni mohou být i jiní příslušníci ozbrojených složek a ti si přitom na rozdíl od Hanáka užívají svobody.
Marian Hanák byl odsouzen za to, že se měl dopouštět zneužívání pravomoci veřejného činitele a přijmout úplatek. Důležité bylo svědectví jeho bývalého informátora Jana Švédíka, který sám skončil za mřížemi, ale i dalších lidí z podsvětí, se kterými přicházel do styku v rámci své práce. Když se nějaký čas po odchodu od policie dozvěděl, z čeho je podezírán, v obavách o život utekl na Slovensko. Tam jej ale detektivové našli. Hanák byl pak do České republiky vydán kvůli podezření z trestného činu krácení daně.
Po vynesení pravomocného rozsudku se Hanák obrátil na Nejvyšší soud, takzvaným dovoláním, ale neuspěl. K Ústavnímu soudu, poslední možné české instanci, pak putovaly dvě stížnosti – v první napadal svoje odsouzení, ve druhé pak popsal, že byl do České republiky vydán pro úplně jiný skutek, než za jaký byl odsouzen.
Podání obou stížností ParlamentnímListům.cz potvrdil mluvčí Ústavního soudu Vlastimil Göttinger. „Ta první byla podána dne 4. června 2015. Stěžovatel jejím prostřednictvím brojí proti trestnímu řízení u obecných soudů, které vyústilo v jeho odsouzení. Věc ještě nebyla rozhodnuta a nelze bohužel ani odhadnout, jak dlouhý časový horizont bude nutný k jejímu posouzení, pro řízení před Ústavním soudem nejsou dány žádné lhůty,“ vysvětluje Vlastimil Göttinger.
O druhé stížnosti již Ústavní soud rozhodl. „Toto řízení v lednu skončilo vydáním usnesení, jímž se jeho stížnost odmítá jako zjevně neopodstatněná,“ dodal Göttinger. ParlamentníListy.cz usnesení soudu přinášejí v přílohách k tomuto textu.
Přestože se zdá, že soudy Hanákově argumentaci příliš nevěří, spousta jeho tvrzení vyvolává závažné otázky, minimálně o roli některých jeho kolegů nebo o roli příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů. ParlamentníListy.cz se například dostaly k trestnímu oznámení, směřujícímu na příslušníky generální inspekce a zlínského státního zástupce Romana Kafku, který Hanáka žaloval. V něm popisuje, jak bylo naloženo se svědkem, který vyvracel Hanákovu trestnou činnost a poukázal naopak na jiného detektiva ÚOOZ Jana Ovčáčka. Orgány činné v trestním řízení k této výpovědi nepřihlédly.
Generální inspekce ke kauze Hanáka zaujala jediný postoj, mlčení. „Konkrétní odpovědi ani komentáře k Vámi položeným dotazům nemůže v současné době Generální inspekce bezpečnostních sborů poskytnout,“ sdělila mluvčí inspektorů Radka Sandorová.
Státní zástupce Roman Kafka mezitím povýšil na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Kafka je přesvědčen, že Hanák sedí na Mírově oprávněně. Žalobce Kafka požádal o nekrácení odpovědí.
„V zásadě šlo o zneužití pravomoci úřední osoby a přijetí úplatku ze strany policisty, kdy za úplatu byly prováděny nezákonné lustrace osob, lustrace telefonních čísel, nezákonné odposlechy, vynášení informací z policie o chystaných domovních prohlídkách a jiných úkonech policie, byl prodávány informace z trestního řízení či celý policejní spis, a to za milionové částky. Soudy takové jednání označily za mimořádně závažné porušení povinností policisty a potrestaly odsouzeného Hanáka trestem odnětí svobody ve výměře 8 let a vysokým peněžitým trestem. Skutečností zůstává, že jsem nebyl zcela spokojený s rozsudkem krajského soudu, podal jsem si proti němu řádné odvolání do viny i trestu a Vrchní soud mu vyhověl. Pokud jde o kauzu pana Švábenského, na této jsem nikdy nepracoval. Nedozoroval jsem jí, dozorovalo ji Krajské státní zastupitelství v Brně, dodávám pro úplnost,“ shrnuje případ svou optikou v kostce Kafka.
Kauzu podle svých slov dozoroval v době, kdy byl přidělen na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci – pobočku Ostravě a poté i po jeho návratu na Krajské státní zastupitelství v Brně – pobočku ve Zlíně. „Asi jeden rok se na této trestní věci nijak nepodílím. Ve věci rozhodly pravomocně soudy, na které se můžete rovněž obrátit, tyto rozhodovaly o vině a trestu, nikoliv státní zástupce. Konkrétně Krajský soud v Brně, Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud v Brně. Jejich rozhodnutí byla jednoznačná a dovoluji si na ně odkázat. O rozhodování Ústavního soudu mi není nic známo,“ pokračuje Kafka.
Psali jsme:
Podle něj se přes Hanákova upozornění a různé stížnosti neobjevily žádné informace, které by opravňovaly obnovu jeho řízení. „Všechny skutečnosti, které i nyní tvrdí pan Hanák, byly již řečeny v řízení u soudů a soudy se s nimi vypořádaly. Pan Hanák se jen snaží využít videa pana Švábenského, ovšem zde sám pan Švábenský poukazuje na nezákonnou činnost Hanáka u policie,“ tvrdí státní zástupce.
„Je mi známo, že pan Hanák je ještě trestně stíhán pro další závažnou hospodářskou trestnou činnost před Městským soudem. U tohoto soudu byl na něj vydán evropský zatýkací rozkaz, když uprchl před trestním stíháním do ciziny,“ podotýká Kafka.
Argumenty Hanáka, že jeho bývalý informátor Jan Švédík měnil svoje výpovědi v přípravném řízení i před soudem, považuje za liché. „Není tomu tak. Pan Švédík vypovídal naprosto stejně v přípravném řízení po zahájení trestního stíhání, jako v řízení před soudem. Soudy jeho výpovědi uvěřily, a to i proto, že jeho výpovědi byly konstantní a velmi podrobné. Kromě toho v kauze pana Hanáka nebyla výpověď pana Švédíka zdaleka jediným hlavním důkazem. Ve věci vypovídalo mnoho svědků z řad policistů i civilních osob a další obžalované osoby a byla opatřena řada listin, která svědčila o nezákonné činnosti pana Hanáka, stejně jako například obrazový záznam z kanceláře, kde je zřejmé, že byla pořízena nezákonně kopie celého policejního spisu, který nabízel pan Hanák poté k prodeji za částku 7 milionů korun a nikoliv panu Švédíkovi,“ dodal Kafka.
Marian Hanák má z vězení omezené možnosti komunikace. Po hlubším zkoumání případu je zřejmé, že nejde o standardní soudničku. Zacitujme proto i z jeho argumentů, například jeho ústavní stížnosti. „V prvotní fázi trestního řízení (i delší dobu před zahájením trestního stíhání) Jan Švédík i Radomír Vybíral svými výpověďmi z žádného protiprávního jednání neusvědčovali. Avšak později své výpovědi změnili tak, že v řízení před soudem byly použity jako hlavní (nebo spíše jediný) důkaz. Výpovědi Jana Švédíka i Radomíra Vybírala jsou zásadně jediné skutečnosti, svědčící v neprospěch Mgr. Hanáka, když bez těchto výpovědí by nikdy nemohl být (nebo spíše neměl) být odsouzen,“ stojí v ústavní stížnosti, kterou taktéž přinášíme v příloze.
Hanák poukazuje na kriminální minulost i současnost Švédíka a Vybírala, jejichž výpovědi jej poslaly do vězení. „Jan Švédík je osoba s pestrou kriminální minulostí,“ uvádí se v Hanákově stížnosti. Švédíka odsoudil stejný senát zlínského soudu za organizování zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. „Totožný senát, který projednával jeho věc, dospěl k závěru, že Jan Švédík soudu lže, aby tak zakryl svoji vlastní trestnou činnost,“ upozorňuje Hanák.
Za stejný trestný čin jako Švédík skončil za mřížemi také Radomír Vybíral. „Jedná se tudíž rovněž o osobu nevěrohodnou, s přihlédnutím k jeho další trestné činnosti i jeho postojům a výpovědím,“ napsal Hanákův právník v ústavní stížnosti. „Soudy na prověření výpovědi obou uvedených kriminálně závadových osob zcela rezignovaly a odmítly provést (opomenuly) zcela zásadní důkazy, které na svoji obhajobu Mgr. Hanák nabízel,“ upozorňuje mimo jiné stížnost, o které bude Ústavní soud teprve rozhodovat.
Za Mariana Hanáka bojuje i jeho manželka Eva Hanáková. Ta loni v říjnu poslala ministrovi spravedlnosti Robertovi Pelikánovi podnět k podání takzvané stížnosti pro porušení zákona. „Pracoval v utajení, tudíž se musel pohybovat mezi lidmi, kteří opravdu zločin páchali. Několikrát byl za své výkony mimořádně oceněn a povýšen. Jeho hodnost podplukovníka je oprávněna. Zachránil několik lidských životů. Riskoval život pro stát, pro ten samý stát, pro který je už nepohodlný a věděl příliš mnoho a tak ho tímto způsobem uklidil. Celý tento zkonstruovaný proces je veden jednostranně jen proti mému manželovi. Nikdo neslyší nebo nechce slyšet pravdu, která by ho očistila. Veškeré důkazy jsou nám zamítány, aby nevyplavala na povrch pochybení a zaujatost ze strany státního zástupce Mgr. Kafky a policejních orgánů. Tohle je účelová likvidace, kdy policisté , kteří dali pokyn ke zmedializování této kauzy, si byli velice dobře vědomi, co se může stát, když jeho obličej ukáží v televizi. Pracoval v utajení, nakupoval drogy, zbraně, podílel se na vyřešení několika vražd, kdy jako agent byl svědkem objednávky několikanásobné vraždy, atd. Ohrozili záměrně jeho, a to nejen jeho život. Jediné co chci je spravedlivý soud. Za to, co pro Českou republiku udělal, si to zaslouží. Zatím má nálepku zločince a jsem si dobře vědoma, co by obnášelo jeho očištění, a co by způsobilo v řadách těch, kteří ho tímto způsobem uklidili,“ napsala ministru spravedlnosti Eva Hanáková.
A vypichuje, že jeden ze svědků měl vedoucímu ostravské expozitury ÚOOZ Jiřímu Komárkovi sdělit, že informace ze spisů měl prodávat jiný policista. A údajně o tom měl detektiv Komárek sepsat úřední záznam. Ten by mohl být pro celý proces klíčový. Pokud by to byla pravdivá informace, nezbylo by ministrovi, než skutečně stížnost pro porušení zákona podat. A soudy by o celém případu, který vypadá soudní literou na první pohled jednoznačně, rozhodovat od úplného počátku.
Psali jsme:
autor: Jaroslav Šťastný
