Článek týdeníku Přítomnost z 22. února 1939 s titulkem Češi, Němci a židé, pod nímž je Peroutka podepsán, začíná reakcí na dopis německého studenta, který napsal: "My jsme to nebyli, kteří zhanobili naše staré svaté ideály, kteří kazili naši hezkou řeč, kteří dokonce našemu národu brali chléb. To vše dělalo židovství.“ 

Rozdílná zkušenost Němců a Čechů s židy

"Jestliže průměrný Čech mluví s průměrným Němcem, vždy jest mezi nimi rozdíl v tónu. Němec – stokrát jsem to slyšel – mluví s nezkrotným hněvem. Čech, i když se sám třeba hlásí k antisemitismu, mluví o tom tišeji, klidněji,“ reagoval v úvodu autor textu. 

Každý organismus brání se otravě cizí látkou

Důvod podle něj spočívá v rozdílné zkušenosti s židovským elementem. "Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu,“ stojí dále v článku Peroutky.