Vetchý na úvod poznamenal, že na legendu Činoherního klubu by měl vzpomínat někdo jiný, kdo zažil jeho nejslavnější roky, jenže bohužel z jeho tehdejších kolegů už nemá kdo vzpomínat, proto se musel vzpomínání ujmout on, který do divadla přišel později.

„Já tam přišel na konci osmdesátých let, kdy se komunistům podařilo Činoherní klub částečně rozprášit, část lidí byla odejita, někteří emigrovali, pan Landovský byl v Rakousku, pan Pucholt v Americe,“ vyprávěl. Většinu hvězd se komunistům z divadla podařilo vystrnadit a Josef Abrhám byl v době jeho příchodu jedním z mála, kdo udržoval původního ducha divadla ze šedesátých let.

„Ten duch se nikdy komunistům nepodařilo zničit, přestože pro to dělali, co bylo v jejich silách,“ vykládal, že komunistům se nepodařilo divadlo zničit odstraňováním rebelujících herců. „To byl takový intelektuální mozkový trust, který už dneska není možné v takové konstelaci potkat,“ vzpomínal Vetchý. Právě to, co se od nich naučil, se teď snaží předávat i studentům na DAMU.

Moderátor připomněl, že v souvislosti s Abrhámovou smrtí se hovořilo podle jednoho jeho slavného filmu o „konci starých časů“. A zajímalo jej, jaké časy to podle Vetchého byly.

CELÝ POŘAD ZDE