Mandát poslankyně se Vám loni v říjnu obhájit nepodařilo. S jasnou převahou jste obhájila mandát starostky. Očekávala jste takový výsledek? Čemu jej přičítáte?
Nejde ani tak o úspěch můj vlastní, ale našeho sdružení nezávislých kandidátů, které se s drobnými personálními obměnami, stará o naši Velkou Polom již od roku 2002 a v každých komunálních volbách získává tolik hlasů, že má většinu v zastupitelstvu obce. Člověk sám o sobě nezmůže nic, vždy musí fungovat kolektiv pracovitých a schopných lidí, jinak to nejde. Zastupitelé pak opakovaně vyjádřili důvěru mi, abych i nadále stála v čele obce a řešila vše, co nás trápí dlouhodobě, ale i běžné provozní problémy, které přináší život sám. Z výsledku mám samozřejmě radost. I z toho, že u nás neprobíhala žádná nepřátelská kampaň, vše bylo v klidu. Volební výsledek nazývám vysvědčením, ze kterého je zřejmé, že lidé naši práci hodnotí pozitivně a jsou zřejmě spokojeni.
V patnáctičlenném zastupitelstvu máte jasnou převahu deseti mandátů, což je pro vás obrovskou výhodou. Plánujete nějaké zásadní změny? Jaké jsou vaše hlavní priority pro následující volební období?
Ano, je to obrovská výhoda, nemusíme dohadovat žádné koalice a handlovat s volebním programem. Naši zastupitelé jsou navíc obdobného smyšlení, takže v klidu a pohodě projednáváme vše potřebné a pokud se shodneme, jdeme do toho.
Nějaké zásadní změny nepřipravujeme, chceme plynule navázat na minulé období a realizovat projekty, které máme připraveny, nebo jsou ve fázi rozpracovanosti. Řekli jsme si již před časem, že je třeba především modernizovat všechny objekty v majetku obce a estetizovat veřejná prostranství, abychom se nemuseli za nic stydět a aby se nám zde dobře žilo. Mnoho budov v naší Velké Polomi již nese stopy naší činnosti, ať už je to základní škola, dvě mateřské školy, obecní úřad, kulturní středisko, pošta, dům hasičů, nová bezbariérová knihovna, ale pomohli jsme i naší farnosti s rekonstrukcí fary, opravy se dočkaly všechny pomníčky, autobusové čekárny atd. atd. Opravili jsme všechny chodníky, vybudovali stovky metrů nových, upravili mnohá veřejně přístupná místa, parky, zrekonstruovali rybník u mateřské školy, atp. V současnosti máme připravenou dokumentaci na rekonstrukci sokolovny a objektu, ve kterém sídlí Policie ČR, architekti řeší novou náves - centrum obce, kde jsme vykoupili starý nevzhledný dům a zajistili jeho demolici; chceme opravit tělocvičnu u ZŠ a estetizovat prostor kolem školy. A místní komunikace – těch je špatných hodně, ty řešíme postupně, každým rokem něco. Je toho dost, co máme před sebou.
S čím začnete? Co je třeba prioritně vyřešit, ale v minulém volebním období jste to již nestihla?
Rádi bychom estetizovali celý sportovní areál včetně rekonstrukce objektu sokolovny z 50. let minulého století. Sokolovnu obec dostala od Tělovýchovné jednoty a teď je na nás, jak se s tímto oříškem poprat. Investiční náklady jsou vysoké, zastupitelstvo bude muset rozhodnout, jak na to půjdeme. Velký a těžký úkol před námi je rekonstrukce kanalizačního systému a čištění odpadních vod. V tomto období se připravujeme na zahájení této velmi náročné stavby. Je s ní spojeno tolik komplikací a problémů, že bych na jejich popsání potřebovala hodně času a místa. Ale snad to zvládneme.
Poslední týdny plní přední stránky novin prezident Miloš Zeman. Jak byste jeho jednání jako hlavy státu hodnotila?
Z celé této nepříjemné situace nemám radost, a ani moc našemu prezidentovi nerozumím. Jen to zvyšuje negativní postoje lidí k politikům a politice. Můžeme mít proti němu tisíce výhrad, je však jednoznačné, že Miloš Zeman je člověk mimořádně chytrý a já tedy nechápu, co svým chováním sleduje. Nebo se snad chce ještě více přiblížit masám? Neuvědomuje si, že tím nás uráží všechny? A že shazuje především sám sebe? Co na to jeho poradci? A dá si poradit? Nebo má pocit, že už skutečně všechno ví a všemu rozumí? To všechno jsou otázky, které mne napadají, pokud začnu tímto směrem uvažovat. Na druhou stranu: jeho povahové rysy se projevily již při volbě prezidenta, jeho nefér postoje ke svému konkurentovi, to vše již předznamenávalo, že se máme na co „těšit“.
Jak podle Vás ovlivnila charakter Miloše Zemana skutečnost, že byl delší dobu mimo politiku? Je podle Vás jiný, než byl před odchodem z politiky, nebo Vás osobně nyní ničím nepřekvapil?
Skutečnost, že byl dlouho mimo politiku mu (dle mého názoru) pomohla do funkce prezidenta. Lidé mu neměli co vyčítat, byl tzv. mimo hru, na mnohé se zapomnělo, a tak mohl dobývat jakoby s „čistým štítem“ nejvyšší post prezidenta republiky. Přiznám se, že v době po sametové revoluci, kdy se začal častěji objevovat v médiích, byl díky svým bonmotům zpestřením politiky. Dlouho jsem si na tento styl zvykala. Po čase však celkově politika zhrubla a to, co kdysi vyvolávalo úsměv, stalo se špatným zlozvykem a lidé si začali žádat více slušnosti. Šarvátky a břitký humor už nikoho „nebral“ . A to, podle mne, platí dodnes. Myslím, že politici by si měli odpustit vzájemné urážky a půtky. Jen mám obavy, že by tak mohli dojít v zapomnění a nebyl by o ně ze strany médií takový zájem….? Zpět k Vaší otázce: Miloš Zeman mne tedy moc nepřekvapil, což je vlastně velká škoda.
A jak hodnotíte oslavy 25 let od sametové revoluce, které se změnily na protesty proti prezidentu Miloši Zemanovi?
Protesty jsou jedna věc, házení vajíček druhá. Náš pan prezident se do této situace dostal vlastní vinou. Myslím, že mu velmi prospěje, když se nad sebou zamyslí. Přesto všechno já osobně útoky podobného druhu odsuzuji. Jako slušný člověk bych se k něčemu podobnému nikdy nepropůjčila. A s Milošem Zemanem jsem tiše trpěla. Ta ostuda! V přítomnosti prezidentů okolních zemí! Bylo mi z toho těžko. Když si představím sama sebe na jeho místě, vůbec nevím, co bych dělala. Ne, to prostě není můj styl. Možná tímto svým názorem rozčílím své kolegy a některé čtenáře, přesto to tak cítím. Je to přece jenom hlava našeho státu! A vždy mne v této souvislosti napadne: jak chceme vést své děti a vnuky ke slušnosti, jak jim vtloukat do hlavy, že mají mít úctu k dospělým, učitelům…?? Proč se pak divíme, že upadá morálka ve školách, zvyšuje se arogance při jednáních na úřadech? Kdo pak má být naším vzorem?
Psali jsme:
Jestliže se ještě pozastavíme u listopadu 1989. Nakolik naplnil Vaše očekávání? Domníváte se, že se mají lidé dnes lépe?
Těžká otázka, na kterou zřejmě by mnozí odpověděli různě. Dříve měli všichni práci, všichni stejně málo peněz, vše bylo organizováno, plánováno, důchody zajištěny, atd. Dnes musí být každý z nás soběstačný, řešit smlouvy, finance, myslet na daňová přiznání, hlídat si roky na důchod, platby pojištění a spoustu jiných povinností, které nová doba s sebou přinesla. Rozdíl mezi bohatými a chudobnými je mnohdy obrovský, ale také rozdíl mezi hodně aktivními lidmi, kteří se stále vzdělávají, hledají nová uplatnění na pracovním trhu a snaží se najít i nové možnosti podnikání, a těmi, kteří jen remcají a čekají, až jim někdo něco přinese nejlépe až domů. Tito lidé hodnotí dnešní dobu jako těžkou a vzpomínají na zlaté časy socialistických výhod. A pak je tady skupina lidí, kteří se nemohou o sebe sami postarat, především ze zdravotních důvodů, jsou odkázáni na stát, čekají každý měsíc na sociální podporu. O tyto lidi je třeba se postarat – trochu lépe, než se to někdy děje. Také ztráta zaměstnání je velkým handicapem. Je to velmi stresující záležitost hlavně pro lidi, kteří pracují rádi a které např. věk velmi diskriminuje. To považuji za obrovský problém současnosti.
Dalším faktem je, že jsme národ, který stále naříká a stěžuje si. Málokdo umí hodnotit situaci objektivně a říct si: co mi chybí? Mám střechu nad hlavou, do práce jezdím autem, děti jsou zdravé, máme z čeho žít. A že nemám na výplatní pásce tolik, co soused nebo spolužák? Tak holt nemám, možná nejsem tak schopný. Měli bychom být rádi, že žijeme ve střední Evropě, bez válečných konfliktů. Napadá mne to, když vidím v televizi chudobu a strádání v mnoha cizích zemích. Jsem vděčná, za všechno, co mám a nestěžuji si.
Když vidíte, kam jsme se za pětadvacet let v politice dostali, kdy tradiční strany ztrácejí podporu, vznikají nová hnutí, někdy populistická a nečitelná, jak vidíte budoucnost české společnosti?
Myslím, že jsem na tyto otázky již odpověděla. Schází úcta k životu, pocit sounáležitosti ve společnosti, respekt k autoritám, slušnost a pokora. Lidé si jeden zvolí své zástupce, třeba do Parlamentu, a za pár dnů jim nemohou přijít na jméno. Ve funkci poslankyně jsem čelila mnoha útokům od lidí, se kterými jsem se nikdy osobně nepoznala. Nechápala jsem to a dlouho jsem se smiřovala snázorem, že prý je to normální. A tak pořád hledáme nové spasitele, kteří přijdou, všechno změní mávnutím kouzelného proutku, všem bude zvýšen plat a důchod, zdravotní péče bude zdarma a každé ráno u vstupu na pracoviště bude vás někdo vítat a nabízet třeba koblihy. Tak proč neuvěřit někomu zcela novému? To teď byla trochu nadsázka. Dokážeme se i sjednotit, pomoci postiženým a také přijít k volbám, když hrozí, že chce někdo vládnout neomezeně. Podceňovat naše občany se nevyplácí. To jsou pak úžasné věci, když zafunguje jakýsi vnitřní hlas a aniž by se lidi domluvili, jednají obdobně. A tak si myslím, že to s námi není vůbec tak špatné, jak se rádo píše.
Psali jsme:
V úvodu rozhovoru jsme zmínili Vaše působení ve sněmovně v minulém volebním období a sněmovnou také rozhovoru zakončíme. Prozradíte nám, jak byste hodnotila již více než roční působení nové vlády?
Já osobně jsem ráda, že se celková atmosféra v naší republice uklidnila. Je až neuvěřitelné, jak změnili rétoriku pánové Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a další. Nikde není ani slyšet bývalého odborového bose Jaroslava Zavadila, najednou jsou všichni v klidu a pohodě. Nárůst státního dluhu se bere jako samozřejmost, kterou není nutné ani komentovat. Vláda plní své sliby, některé zcela zbytečné: zrušení třicetikorunového poplatku u lékaře považují mnozí lékaři, se kterými jsem velmi často ve styku, za absolutní chybu. Říkají, že lidé si zvykli, nikomu to nepůsobilo žádné zásadní potíže, a mají obavu, zda bude výpadek příjmů kompenzován ze státního rozpočtu v plné výši. Někdy také mám tak trošku pocit, že si vláda přičítá kladné body i za věci, na které nemá žádný vliv, příp. jejichž dosah je dlouhodobý a jsou projevem opatření z dob dávno minulých. Můj manžel často říká: „Dělají to dobře, hoši.“ A jsou okamžiky, kdy mu musím dát za pravdu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
