Únosy občanů nejsou nic nového pod sluncem. Ve Středomoří se to dělo ještě v 19. století a na pomezí Pákistánu a Afghánistánu lidé dnes často žijí jako ve středověku. Takže to mohou brát jako způsob obživy. Ve světě se s tím počítá a s únosci se vyjednává. Rozdíl mezi námi a okolním světem je v tom, že se u nás všechno „vykecá“.

„Tak či onak to dělají skoro všichni, akorát v jiných zemích se to tak neprovalí. V životě jsou věci, které člověk z jistých důvodů koná, ale má dbát na to, aby se to nedostalo na veřejnost. Pokud jde o osud těch dvou nešťastných holek, naše ukecanost je hrozná,“ posteskl si ve vyjádření pro Lidovky.cz. Sedět s rukama v klíně se podle jeho názoru nemá, ale o veškerém vyjednávání se prostě musí mlčet. Někdo se ale neudržel, a to je nezodpovědné, nepřijatelné.