Kniha Klimtův polibek podle Filana pojednává o generaci mladých Čechoslováků, která prožila obrovský zlom. „Pocítila velmi reálnou naději na něco, co se později ukázalo jako nerealizovatelné, tedy na moderní demokratické Československo. Dokonce jim tu naději dali ochutnat. Jenže přijely tanky. To byla strašná rána. Lidi se museli rozhodnout, co podniknout se svým životem,“ zkonstatoval Filan, který zároveň uvedl, že zjistil, že jeho generace vzpomíná na to komunistické peklo jako na svoje nejlepší léta, zatímco ti, co odešli, vidí dnes to západní nebe jako posrané životy.
„My, kteří jsme tu zůstali, jsme byli posilněni o možnost stát proti něčemu podstatnému. Je totiž důstojnější křičet, že chcete svobodu a informace, než protestovat proti výstavbě nových nákupních center. Celkově bych svou generaci nazval pomýlenou,“ řekl.
Celý rozhovor najdete ZDE.
Zároveň také zhodnotil rozdíl mezi Slovenskem a Českem, podle něj mají obě země rozdílnou minulost. „V Čechách existovala iluze masarykovského Československa, filmy s Vlastou Burianem a další fajnovosti, Čapkové, Pátečníci. Slovensko má oproti tomu dvě minulosti – jednu fašistickou a jednu komunistickou. A za obě se stydí. Slovensko zažilo svůj kapitalismus až v socialismu. Na Slovensku je všechno propojenější, i ta svinstva v té zemi dělají samí slušní lidé,“ uvedl.
Kromě Klimtova polibku napsal Filan také cestopisnou knihu o Rusku, ve které uvádí, že Rusko je velké – a velké jsou i jeho naděje a omyly. „Říká se: ‚Osprchuj Rusa a najdeš Tatara.‘ Rusové nám mohou svým oblečením a chováním přijít jako nějací naši vesničtí příbuzní, ale oni jsou to Orientálci. Rusko, to je svědectví, že i peklo má své anděly. Když se žení syn některého z mých přátel, vyprávím vždy jednu historku. Máte pytel plný zmijí. A z těch zmijí je jedna jediná bílá. Když strčíte ruku do pytle a máte obrovské štěstí, tak z toho klubka černých zmijí vytáhnete tu bílou. Ale moc se neradujte, i tak je to pořád zmije. Tak je to i s Rusy,“ uzavřel.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef