Byly doby, kdy Evropská unie tvrdila, že její cíle lze shrnout do tří zásad. Tou první je podpora míru, protože v minulosti vznikly v Evropě dvě světové války, z čehož se její politici prý dostatečně poučili. Tou druhou je ekonomická dynamičnost, která zajistí prosperitu všem jejím členům. Třetí zásadou sjednocené Evropy je rovnost členů a vzájemná solidarita. To, co v současnosti provádějí evropské politické „elity“, je výsměchem všem těmto zásadám.

Namísto mírového úsilí dochází k otevřené militarizaci. Vojensky, ekonomicky, technicky i demograficky je vyloučeno, že by Rusko ovládlo třeba jen část Evropské unie. Přesto, že Rusko nemůže Evropu okupovat, je nárůst výdajů na zbrojení, početní posilování armád, ale také snahy o zavádění všeobecné branné povinnosti, válečná propaganda v médiích a další projevy militarizace, to vše zdůvodňováno obavou z ruské okupace. Rusko samozřejmě může Evropu vymazat z mapy svými jadernými zbraněmi. Žádné z opatření v rámci probíhající militarizace Evropy tomu ani v nejmenším nezabrání, pouze k tomu může Rusko vyprovokovat. To je první věc, kterou si Evropská unie sama naděluje.

Jak je to s ekonomickou dynamičností, zajištěním růstu a blahobytu? Všichni vědí, že deindustrializace, hrozba energetického kolapsu ani ztráta odbytišť exportu v důsledku stále nových a neúčinných sankcí k tomu nevedou. Evropská unie, která lákala nové členy vidinou skokového vzrůstu životní úrovně, bude čelit dramatickému poklesu životní úrovně svých členů zakládajících. Nejenže se proti tomu nesmí nic dělat, nesmí se o tom na půdě evropských institucí ani mluvit. Kdo třeba jen připomene, že Evropa směřuje k hospodářské sebevraždě, je označen za jejího nepřítele. Evropská hospodářská politika je tak k nerozeznání od asistované sebevraždy.