„Banky totiž vydělávají nejvíc tehdy, když je lidem nejhůř a musí se zadlužit, musí de facto prodat budoucnost svých dětí. Když jsou krize,“ píše Kobza. „Je jedno, zda jde o místního hospodského, kterému naše Ministerstvo financí tak velkoryse nabízí bezúročnou půjčku (z čeho jí ten chudák bude splácet, když mu hospodu zavřeli a on musí platit nájmy, poplatky a mzdy s odvody?), anebo o stát, který bude potřebovat na obnovu stovky miliard až biliony korun.“

„Dluhy, dluhy, dluhy... Tak se vytahují peníze z kapes do bank,“ zdůrazňuje. Právě tam je schován zisk bank, pod termíny inflace, deflace, cenových nárůstů, daní přímých i nepřímých. „Co na tom, že celý kontinent bude třít nouzi, když na účtech na Manhattanu budou naskakovat zajímavá čísla,“ podotýká Kobza.

Předlužené státy, které nebudou schopny splatit své dluhy, budou muset začít prodávat pod cenou své zdroje, ať již půjde o ropu, plyn, zlato, uran, lithium či úrody opia. „Budeme brzo svědky dalších ‚Marshallových plánů‘ ve formě ‚výhodných‘ půjček, které sice nastartují ekonomiku, ta nám ale už nebude patřit a odsoudí nás a naše děti k nekončící laciné práci na boháče v zahraničí, bez naděje na splacení dluhů,“ myslí si poslanec.