K tomu podotýká, že pokud tato sázka na sex vyjde, tak by se Andreji Babišovi opravdu podařilo udělat z demokratických voleb naprostou frašku. „Znamenalo by to, že marketingová manipulace s využitím nejnižších pudů postupně odstraní z demokratického vládnutí jakýkoli obsah a smysl,“ tvrdí Šafr.
Je přesvědčen o tom, že sázka na Adrianu Krnáčovou a na „rozšafnou vdovu s absurdním jménem“ Eliška Kaplicky Fuchsová je zcela jistě vedena citem pro erotiku více než pro správu veřejných věcí. „Ani jedna z těchto žen nepředstavuje nějaký směr politického myšlení či soubor hodnot. Adriana má roztomilý nosánek, Kaplicky vyzývavou pusinku a Laura rovnou ukazuje stehna,“ uvádí šéfredaktor s tím, že diskuze se zmíněnými ženami na téma, jak řídit stát či jak město, „může být skvělým erotickým zážitkem a hereckou etudou. To je všechno.“
Václav Havel by se zděsil
Šafr také poukazuje na poněkud paradoxní situaci, kdy nyní, 25 let po sametové revoluci politické strany mnoho lidí zklamaly a Havlův koncept nepolitické politiky se nyní daří realizovat. „Jenže Václav Havel by se opravdu zděsil, kdyby viděl, jakými prostředky se tu dnes daří odstraňovat politikaření stran,“ poznamenává šéfredaktor s tím, že útok na tradiční politické strany probíhá od bývalého nomenklaturního komunisty a současného oligarchy Andreje Babiše.
Výběr kandidátů je podobný jako casting u filmu
Šafr se zamýšlí i nad hnutím ANO, v němž prý výrazně ubyly vnitřní demokratické procedury. „Nad těmi funkcionáři, kteří kdysi projevili tendence k vlastnímu myšlení, se už v ANO dávno zavřela voda. Kandidáti do Poslanecké sněmovny, do Senátu a do městských zastupitelstev jsou zde vybíráni, jako když se u filmu dělá casting,“ tvrdí Šafr s tím, že jedním z kritérií, na něž se při tom v těchto konkurzech na „politiky“ dost přihlíží, je sex-appeal. „Může se ovšem vyvážit akademickými tituly a obecnou známostí. Nejlepší je ale všechno dohromady. Kdo je přitažlivý, nemusí mít program, kdo má akademické tituly, nemusí mít myšlenky,“ soudí.
Dvojí Babišův náskok před konkurenty
Závěrem Šafr uvádí, že Babiš má v politické soutěži hned dvojí náskok. Za první považuje to, že nákupem médií výrazně potlačil kritiku. „Sám říkal, že si je koupil, aby novináři psali pravdu. Lépe to už vyjádřit nejde,“ připomíná šéfredaktor. Podle něj tento nákup působil i na ostatní média. „Hlavní televizní zpravodajství nyní překypuje pozitivní žurnalistikou. Tento čin byl zcela zásadní, protože nastoluje klid na práci. Podobně to mají zařízeno v Rusku,“ tvrdí Šafr.
Za druhou výhodu považuje u Babiše zdrcující převahu finančních prostředků. „Tento náskok nad konkurenty je tak veliký, že si vedle ohromného marketingového kolosu hnutí ANO ti ostatní už skoro ani neškrtnou. I tento fakt je podobný situaci v Rusku,“ uvedl Šafr.
Psali jsme:
autor: vam
