Když boj proti extremismu začne živit extremismus

Představte si to: sedíte doma, čtete zprávy a vidíte americkou neziskovou organizaci, jak bije na poplach: „bílá nadvláda, nenávist, rasismus“. Sbírá od důvěřivých lidí stovky milionů dolarů s tím, že vaše peníze půjdou na boj proti rasismu a diskriminaci, na vzdělávání, na žaloby proti extremistům a na ochranu těch nejslabších. Na svém webu slibuje: „Nikdy nebereme vládní peníze, spoléháme jen na vaši štědrost.“

A pak přichází tvrdý střet s realitou. Federální velká porota v Alabamě obvinila z rozsáhlého podvodu velkou neziskovou organizaci Southern Poverty Law Center (SPLC), (zdroj: ) která se po desetiletí profiluje jako údajný „nekompromisní bojovník proti rasismu a extremismu“. Podle obžaloby měla tajně poslat více než tři miliony dolarů přímo lídrům a organizátorům skupin, proti nimž veřejně vystupovala – Ku Klux Klanu, Aryan Nations, Národní alianci, Národně socialistickému hnutí, Národně socialistické straně Ameriky (americké nacistické straně) a dalším násilným extremistům.

Ano, čtete správně. Peníze, které lidé posílali v dobré víře na „boj proti rasismu“, měly končit v kapsách těch samých rasistů a neonacistů. A nešlo o náhodu. Podle obžaloby mělo jít o propracovaný systém fiktivních firem, maskovaných převodů a vědomého klamání.

Ředitel FBI Kash Patel to na tiskové konferenci popsal bez obalu: „SPLC údajně provedla rozsáhlou podvodnou operaci, aby oklamala své dárce, obohatila se a skryla své klamavé aktivity před veřejností,“ uvedl. „Lhali svým dárcům, slibovali, že rozbijí násilné extremistické skupiny, a ve skutečnosti zaplatili vůdcům těchto velmi extremistických skupin. Dokonce použili prostředky k tomu, aby těmto skupinám usnadnili páchání státních a federálních zločinů. To je nezákonné – a toto je probíhající vyšetřování všech zúčastněných osob.“

Úřadující ministr spravedlnosti Todd Blanche to na tiskové konferenci shrnul ještě ostřeji: „SPLC tyto skupiny nerozbíjelo. Naopak – vyrábělo extremismus, kterému se údajně staví na odpor, tím, že platilo zdroje, aby podněcovaly rasovou nenávist.“ (zdroj: )

JAK TO CELÉ FUNGOVALO

Už od 80. let si SPLC budovalo síť takzvaných „field sources“, tedy placených informátorů v terénu (v obžalobě označovaných jako „Fs“, například F-9 nebo F-37). Tito lidé nebyli jen pasivními pozorovateli. Mnozí z nich byli aktivními členy, a někdy dokonce i významnými představiteli těchto extremistických organizací.

Mezi lety 2014 a 2023 mělo SPLC těmto „informátorům“ tajně vyplatit více než tři miliony dolarů z darů, které vybíralo od běžných Američanů. Aby tyto platby nevzbudily podezření, zakládali podle obžaloby vysoce postavení manažeři SPLC (včetně budoucího finančního ředitele) bankovní účty na jména fiktivních společností, které fakticky neexistovaly. Objevují se názvy jako „Center Investigative Agency“, „Fox Photography“, „North West Technologies“, „Tech Writers Group“ nebo „Rare Books Warehouse“. Žádní zaměstnanci, žádná reálná činnost – jen účty, přes které měly proudit peníze od dárců k těmto „Fs“.

KONKRÉTNÍ PŘÍPADY, KTERÉ BEROU DECH

Obžaloba uvádí i konkrétní osoby a částky.

F-9, dlouholetý člen neonacistické Národní aliance, měl podle dokumentu obdržet více než jeden milion dolarů. V roce 2014 měl vniknout do centrály jiné extremistické skupiny a odnést 25 krabic dokumentů. SPLC o této akci vědělo a získané materiály následně využilo pro svůj obsah na webu Hatewatch.

F-37 byl zapojen do online komunikace kolem plánování neonacistické demonstrace Unite the Right v Charlottesville v roce 2017. Podle obžaloby se akce účastnil na pokyn SPLC, publikoval rasistické příspěvky a pomáhal s logistikou. Za to měl obdržet více než 270 tisíc dolarů.

F-27 působil jako funkcionář Národně socialistického hnutí a motorkářského klubu napojeného na Aryan Nations. Jemu mělo být vyplaceno více než 300 tisíc dolarů.

Další zmíněné případy zahrnují předsedu Národně socialistické strany Ameriky, členy Ku Klux Klanu nebo bývalého lídra American Front.

Peníze přitom neputovaly vždy přímo. Část měla proudit přes další „informátory“ až k vedoucím představitelům těchto skupin – například více než 160 tisíc dolarů mělo skončit u bývalého velmistra Knights of the Ku Klux Klan.

Když navíc jedna banka v roce 2020 začala vyjadřovat podezření, SPLC účty uzavřelo a prostředky převedlo zpět na svůj hlavní účet. Později podle obžaloby organizace písemně přiznala, že tyto fiktivní entity „provozovala pro vlastní potřebu“.

Obvinění obsahuje celkem jedenáct bodů obžaloby: šest případů podvodu prostřednictvím bankovních převodů, čtyři případy poskytování nepravdivých informací bankám při zakládání účtů a jeden případ spiknutí za účelem praní špinavých peněz.

Podle obžaloby dárci nikdy nevěděli, že část jejich peněz může směřovat k financování právě těch skupin, proti nimž SPLC veřejně vystupovalo a na jejichž existenci zároveň stavělo svou činnost.

CO NA TO SPLC A JAK TO VIDÍ MÉDIA?

Dočasný ředitel Bryan Fair uvedl, že šlo o „legitimní program placených informátorů“ a že organizace se považuje za cíl politicky motivovaného postupu. Konkrétní reakce na jednotlivá tvrzení obsažená v obžalobě však zatím nebyla detailně rozpracována.

Vyšetřování mezitím pokračuje a týká se všech zapojených osob. Obžaloba zároveň požaduje zabavení prostředků, které měly být získány nelegální činností.

Případ je natolik závažný, že o něm informovala i velká mainstreamová média v USA, jako AP, CNN, The New York Times, NPR nebo Bloomberg – byť některá z nich se snaží téma bagatelizovat nebo rovnou hovoří o „politickém útoku“ ze strany Trumpovy administrativy.

Pravicová média, včetně Fox News, naopak kauzu prezentují jako jeden z největších skandálů v historii amerických neziskových organizací.

Jak kvalitně o podobných tématech informují veřejnoprávní média v České republice, si může každý posoudit sám.

NEPŘÍTEL JAKO BYZNYS MODEL

SPLC dlouhodobě staví na prezentaci hrozby. Čím větší hrozba, tím větší pozornost – a tím i vyšší tok darů. Případ SPLC tak názorně ilustruje zjevný paradox: pokud hrozba mizí, mizí i důvod existence organizací, které proti ní bojují. Neziskové organizace a zájmové spolky, jejichž financování se odvíjí od velikosti hrozby, kterou se zabývají, tak nemusí být motivovány primárně k jejímu potlačení, ale spíše k jejímu udržování a případné eskalaci.

Celý případ představuje varování, které přesahuje hranice Spojených států. Ukazuje, jak tenká může být hranice mezi deklarovaným posláním a skutečnými praktikami – a jak snadno se z „boje za dobrou věc“ může stát systém, který je na existenci svého protivníka závislý.

Český čtenář si tak může položit jednoduchou otázku: kolik podobných organizací u nás sbírá prostředky na boj proti extremismu, dezinformacím, nenávisti nebo klimatické změně – a jak transparentně jsou tyto prostředky skutečně využívány?

Jedno je jisté: tento případ zdaleka neskončil. A odpovědi na klíčové otázky teprve přijdou.