Člověk už to bere jako každodenní rutinu. Ráno si otevřete jakékoli hlavněproudní noviny nebo server, pustíte rozhlas či televizi, a vyvalí se na vás hodně koncentrovaná esence povinné rusofobie. Prachy jsou prachy, lež už tolik nesmrdí a mediální bubnování do války s Ruskem začíná připomínat závěrečný sprint atleta. Chtěl bych úvodem touto cestou informovat ta největší nenávistná esa, jména některých z nich zazní, že ani vy takový konflikt nepřežijete. A jestli se považujete za vyvolené, vězte, že jimi nejste. Nebyli jimi ani vaši kolegové z Rudého práva. S nimi máte společného i to, že se děsíte samostatného uvažování lidí. Oni měli štvavé vysílačky, vy máte dezinformační proruské servery. Oni byli poplatní režimu, vy rovněž. Nic se nezměnilo.

Nicméně kampaň posledních dní, ať už je to zmrtvýchvstání Skripalových a ruského novináře Arkadije Babčenka či obvinění Moskvy ze zkázy malajského letadla, dle mého skromného názoru souvisí i s něčím jiným kromě jednoznačné podpory zvyšování zbrojních výdajů. Za pár dní začíná v Rusku fotbalové mistrovství světa, událost sledovaná možná i miliardami lidí. Snaha pohanět organizátora a společného nepřítele v jednom jakýmikoli prostředky se proto jeví jako logická. Tak nějak se ale nemohu zbavit pocitu, že se v příštích dnech odehraje další novinářská šaškárna, patřící mezi poslední zoufalé pokusy zachránit mocenské fungování světa v podobě, která mediálním biorobotům vyhovuje.

Bakalův reportér sloužící propagandě je za šaška

Kauza Skripal nejen návštěvníky putyk už přestala obveselovat, naštěstí ale nemusejí smutnit. V dokonalou frašku se už začala proměňovat i aktuální nevražda výše zmíněného novináře Babčenka. Začátek je více než nadějný. Ekipa jednosměrných názorových otroků zbaštila i s chlupama zprávu o vraždě, řada z nich za pár minut dokonce našla i viníka. Na to jsme zvyklí. Pomyslnou cenu fejkmistr týdne si dovolím udělit Bakalovic reportérovi z týdeníku Respekt Ondřeji Kundrovi.