Ústava v čl. 64, odst.2 zakotvila právo hlavy státu „účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“ Toto ustanovení je ukázkou jisté neprovázanosti textu ústavy jako celku. Takže jeho smysl nutno rozplést z praktického hlediska.

Prezident a vláda jsou součástí moci výkonné, jejímž praktickým smyslem a posláním je, vzletně řečeno ve smyslu ústavy ČSR z roku 1920, „ve skutek uvádět zákony přijaté parlamentem.“

Prezident podle Ústavy ČR nemá zákonodárnou iniciativu. Na rozdíl od vlády, které jí Ústava svěřila v čl.41, odst. 2. Vláda jí z povahy exekutivní moci také hojně využívá. Pokud projednává návrh zákona, v rámci usance (Legislativní pravidla vlády), text návrhu posílá k vyjádření prezidentovi.

Když zohledníme jeho právo zakotvené v čl. 50, odst.1, vrátit Sněmovně zákon přijatý Parlamentem, tak prezidentovo suspenzivní veto by mělo být završením odporu, který vůči takovému zákonu měl. A pokud se jedná o zákon, který navrhlavláda, měl by svůj odpor vyjádřituž když ho vytvářela. Proto mu také čl. 64, odst.2 Ú dává právo „účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“

Jestliže se chce prezident scházet s premiérem, mělo by to v intencích praktického smyslu čl. 64, odst.2 Ú souviset s legislativní aktivitou vlády podle čl.41, odst. 2 Ú.

K té však nedochází každý měsíc a už vůbec nikoli pravidelně. Lze dovodit, že pokud by mělo být předmětem prezidentem navrhovaných schůzek něco jiného, je na vůli premiéra se s ním podle svých časových možností dohodnout.

Závěrem dodávám, že pokud by námitky prezidenta nevyslyšela vláda, resp. ministr, jehož rezort návrh prosadil na jednání Sněmovny, tak podle odstavce prvého stejného článku (64/1) může ve svém případném odporu pokračovat v Parlamentu (čl.64, odst.1 „Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.“).

Zatím však není známo, že s ohledem na tuto svou ústavní možnost prezident nevyzval předsedy obou komor k pravidelným měsíčním schůzkám.

Psali jsme:

Jaroslav Kuba: Jaká ústava, takový Ústavní soud

Měli jste odmítnout. Ústavní odborník Ústavnímu soudu

„Dekrety jsou náš byznys.“ Co landsmanšaft vzkázal do Německa

Pavel se měl obrátit na Německo, aby sjezd nepřipustilo, říká advokát Kuba