Slovenský politik, prognostik a sociolog Fedor Gál řekl před časem o Janu Kellerovi, že je guru levice. Ačkoli se ne každému může toto označení profesora zamlouvat, úsudek si může každý z jeho myšlenek udělat sám. Na Slovensku o něm zase hovoří jako o sociologickém Nohavicovi. Každopádně tématem přednášky byla otázka, zda si žijeme nad poměry a také to, jak ovlivňují a budou ovlivňovat životy lidí skryté elity.
Psali jsme:
„Mluví se již tak třicet, čtyřicet let o tom, že z průmyslové společnosti přecházíme k postindustriální společnosti. A všichni se přitom divíme, co to obnáší. Očekávání tohoto přerodu totiž byla obrovská, což dokazují i knížky věhlasných autorů, které v 60. letech na toto téma vycházely. Podle nich hlavní kvalifikací této doby, v které nyní žijeme, neměl být majetek, ale vzdělání. A to dokonce vzdělání nikoli praktické, ale teoretické. Veřejný sektor měl získat převahu nad soukromým, a i ti, co by v tom soukromém zůstali, by měli usilovat o to, do toho veřejného sektoru proniknout. Podle toho by tedy měli nyní rozhodovat filozofové a nikoli bankéři. Jak by to vypadalo nyní, pokud by se ty vize naplnily, nevíme, ale vidíme v přímém přenosu, jak to vypadá, když rozhodují bankéři,“ řekl Jan Keller.
Sny o vymýcení sociálních problémů se nesplnily - naopak
Podle prognóz sociologů 60. let tedy měly v tomto období být již vymýceny sociální problémy, všude by měla být dominantní masivní střední třída. Jenže, jak víme, nic z toho se nesplnilo. Naopak začaly převládat jiné faktory. Mimo jiné v těchto souvislostech Jan Keller zmínil sociální a ekonomické násilí a vysvětlil, co to v praxi znamená.
„Je to neúprosný boj o místo. U toho sociálního násilí ani mnohdy nevnímáme, že k němu dochází. Příkaz chovat se zodpovědně jako dospělý jedinec, být u toho mobilní, flexibilní, bereme jako samozřejmost – přitom to je psychologická léčka. Je to totiž podmíněné tím, být úspěšný – jedině úspěšný. Jenže ne každý člověk má pro to vytvořeny stejné podmínky a někdy se ocitá v situacích, které prostě, i kdyby chtěl sebevíc, ovlivnit nemůže. Pak je bezradný ne jako ten požadovaný dospělý člověk, ale jako dítě,“ konstatoval dál Keller.
Elita se uzavírá jen mezi sebou. Šance do ní proniknout už jsou téměř mizivé
Ekonomické násilí, které je také podle něj současným jevem společnosti a systému, je přitom horší než třídní boj. „Je to válka všech proti všemu. Neoliberalisté navc tvrdí, že ten, kdo je pak tím poraženým, si za to vlastně může sám. A tak vzniká napětí mezi tím, co je žádané a doporučované, a mezi tím, co je reálné či v možnostech lidí. Elita se totiž v té současné sociální struktuře uzavírá. Cestu k vrcholnému úspěchu, čelným pracovním místům a pozicím mají urovnanou v posledních desetiletích výrazně zřetelněji již jen potomci té elity. Ve světě se dělalo srovnání absolventů ekonomických a právnických fakult v rozsahu několika desetiletí a ukázalo se, že do významných řídících pozic mají šanci se dostat a proniknout už jen ti, kteří jsou potomci těch, kteří tam již nyní sedí. Ještě trochu spravedlivou možnost mají absolventi ve skandinávských zemích, nejmenší naopak například ve Francii či Španělsku. Potvrzuje to to, že významným a zcela zásadním zdrojem úspěchu je takzvaný sociální kapitál – tedy kontakty rodičů,“ popsal současný stav systému známý profesor sociologie.
Psali jsme:
Poukázal i na to, že v současném systému neexistuje ani průměrně úspěšný člověk. Vše je stavěné na tom, že buď je někdo hvězdou – anebo pak už jen poraženým. „Lidé jsou takto rozděleni a u těch hvězd je přitom jedno, jakým způsobem toho dosáhli,“ uvedl Keller.
Elity skryté a pomocné
Podle něj v současné době svět ovládají dva druhy elit. Skrytá a pomocná.
„Ty skryté mají možnost ovlivnit toky financí, přemísťování firem po světě. Významným jejím znakem je to, že je nikde neuvidíte, ony nemají potřebu se někde zviditelňovat – od toho ten přívlastek skryté. Pomocná elita jsou politici, ale také novináři mainstreamových médií,“ vysvětlil Keller.
Jako příklad té první skupiny elit pak uvedl v Česku Karla Schwarzenberga. Podmínkou toho, aby se totiž někdo do této kategorie mohl zařadit, je několikagenerační působení, rozptyl podnikatelských aktivit po různých kontinentech a několik dalších přesně specifikovaných bodů. „Tato kategorie se též vyznačuje tím, že pouhých sedm procent svého bohatství má z práce, zbytek tvoří zděděný majetek,“ poznamenal ještě sociolog.
Elity nejsou schopny nabídnout řešení. A tak zatím nabízejí zástupné věci
Podle něj však má současná elita problém, který si možná neuvědomuje nebo nechce připustit. „Když se lámal kdysi feudalismus, tak ty tehdejší elity, které vládly, vůbec nedokázaly pochopit, co přijde v dalších letech. Ta současná elita to velmi pravděpodobně asi také neví, co je ale nejdůležitější, je to, že nemá řešení těchto problémů, se kterými se lidstvo potýká. Na druhou stranu má však dostatek prostředků na to, aby tedy lidem nabízela jiné věci k rozptýlení – aby o tom neměli možnost či čas přemýšlet. Je to tak trochu podobná situace, před jakou byla elita - šlechta - před rokem 1789. Jenže i tehdy ta elita vládla jen do doby, než si lidé uvědomili, že jejich problémy řešit neumí. To se může velice pravděpodobně opakovat i v dnešní době. Proto ta elita dělá všechno proto, aby si lidé mysleli, že za ten marasmus můžou lidé dole, nikoli chamtivost těch nahoře – těch skrytých elit. Poněvadž i pomocné elity budou časem muset vynakládat daleko víc energie a práce a prostředků na to, aby se vůbec mohly v této skupině udržet. Zatím si to ale asi příliš nepřipouštějí,“ řekl dál profesor sociologie.
Psali jsme:
Čekání na kolaps
Pojmenoval však tyto jevy i v souvislosti s Čechy a Slováky. Ze strany dotazujících lidí v sále totiž přišel dotaz, kdy se dá očekávat změna a zda je vůbec možná. “My toho vydržíme hodně. Ten současný systém je ale neudržitelný, je připravený na kolaps. Změna by tedy přijít měla – přijde-li však, nevznikne u nás, ale přijde k nám ze Západu. Já osobně sleduji detailně, co všechno si například nechávají v poslední době líbit Francouzi, a jen čekám, kdy tam přijde výbuch. Bohužel pak ale můžeme čekat i to, že přijde buď fašismus nebo masově zavládne levice,“ domnívá se Jan Keller.
Zmínil se pak i o blížících se předčasných volbách v Česku. O tom, že nikdy nebyly možné výsledky tak velkou neznámou, jako je tomu nyní. Předeslal však i to, že dnes proti sobě nestojí pravice či levice, ale dobro proti zlu.
Klíčoví lidovci? A lidé z ANO, co založí nové LIDEM II?
„Pravice je v Česku v troskách, původní její voliči se hromadně orientují už hlavně směrem k Babišovu ANO. Jelikož tam však do toho hnutí angažoval několik silně ambiciózních lidí, dá se čekat, že se po pár měsících mezi sebou pobijou a vytvoří obdobu strany LIDEM II. Dle mého nejstěžejnější pro vývoj toho, jak se bude další vláda stavět k reformám, které odstartovala vláda Nečase, bude to, jak dopadnou lidovci. Ti by totiž šli do koalice s ČSSD a byli by ti ‚zlí‘, kteří by některé věci nedovolili změnit. Dávali by tak ale alibi sociálním demokratům, kteří by mohli svým voličů říkat: My jsme to chtěli zrušit, ale naši koaliční partneři ne…“ odhaduje Keller.
Závěrem připomněl, že současná skrytá i pomocná elita se chová živočišně, puzená svojí touhou po moci. „Je ale na lidech, co jim dovolí. Lidé si totiž neuvědomují, že oni mohou být tím nástrojem moci, kterého se může ta elita bát,“ řekl.
Zároveň ještě zmínil, že velkým problémem současnosti je politická manipulace zejména mladé generace. „Je k té manipulaci výrazně více náchylnější než byly generace před ní. Nechá se velmi snadno ovlivnit, aniž by se pídila po pravdě či znalostech,“ zakončil Keller.
Budou naše děti žít ve feudalismu?
Na místě je připomenout to, že to byl právě sociolog Jan Keller, kdo nedávno připustil, že při současném stavu společnosti může už příští generace žít ve feudalismu.
„Rád bych ale napřed trochu upřesnil ten termín feudalismus. Některým lidem se to může plést s rytíři v brnění a s bílou paní na cimbuří. Já to chápu jako analytický termín. K feudalismu může spět taková společnost, ve které je drasticky omezen veřejný sektor. Všichni víme, že veřejný sektor může být neefektivní, plýtvavý, v řadě případů může působit dysfunkčně. Alternativou však není veřejný sektor radikálně omezit, nebo dokonce zrušit. Potom by už zbylo jen poskytování služeb na soukromé bázi,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz.
Kdo je Jan Keller?
Vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. V 70. a 80. letech byl členem KSČ. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na Katedře sociologie Filozofické fakulty v Brně.
Jak uvádí Wikipedie, jako stipendista francouzské vlády, absolvoval Jan Keller ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie 60. a 70. let 17. století.
V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity.
Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky.
Je známý tím, že vystupuje proti placenému školnému, což shrnul do deseti důvodů. Je také zastáncem sociálního státu se silnou sociální sítí, který se ve vybraných klíčových oblastech stará o své občany, bez vlivu soukromého sektoru a z pozice monopolního postavení.
Vyhranil se proti neoliberalismu, u kterého se mu nelíbí, že (podle jeho slov) člověka bere jako firmu, neustále soupeřící s ostatními lidmi, též coby firmami. Vyhraňuje se též proti trendu, ke kterému podle něj ve světě dochází, a sice přejímání kombinace svobody výběru a odpovědnosti na občany za podmínek a v prostředí, které tito nemohou efektivně ovlivnit.
Již delší čas také vyjadřuje nesouhlas se zvětšováním rozdílu mezi bohatými a chudými.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
