Petr Hájek je přesvědčen, že západ dělá zásadní chybu, když v mezinárodní politice prosazuje tzv. lidskoprávní imperialismus. To podle něj neznamená, že se nám musí líbit, jak žijí lidé v různých koutech světa, můžeme o tom hovořit a vyslovovat i kritické názory, ale nesmíme těmto lidem silou vnucovat náš pohled na svět. Cestou imperialismu teď kráčí spojené státy, proto bych v nich nechtěl žít. Je prý rád, že žije v Evropské unii, přestože ji tolik kritizuje.

Amerika ale nebyla vždy stejná. Až do konce studené války byla místem, kde na vás dýchala svoboda. Hájek přidává osobní zkušenost z roku 1987, kdy dostal příležitost vycestovat do USA. „Čtyři měsíce jsem cestoval po Státech, křížem krážem. A zažil jsem skutečně kdesi in the middle of nowhere (uprostřed nikde), kdesi na Středozápadě v takové malé absurdní samoobsluze  s benzínovou pumpou, pocit absolutní svobody. Poprvé a naposledy mě pronikl pocit, že jsem svobodný, že se mohu rozhodnout jakkoli. Byla tam taková ta klasická americká venkovská křižovatka z hollywoodských filmů. Bylo jen na mě, kterým směrem se vydám. Jestli třeba dalším krokem absolutně změním svůj život. Ta vzpomínka ve mně hrozně hluboko zůstala dodnes,“ popisuje Hájek, Po skončení studené války se ale Amerika změnila k horšímu.

Zlomový rok pro Česko

I zkušenost se Spojenými státy vedla hájka k tomu, že už za minulého režimu uvažoval o přechodu na kapitalismus a ne na vylepšený socialismus jako většina tehdejšího disentu. To byl důvod, proč s touto skupinou nikdy nechtěl mít nic společného. A distancoval se od nich i po roce 1989. Vyčítá jim například „provedení převratu“ v Česku v roce 1997 za účasti centrální banky. To byl podle Hájka rok, kdy se Česká republika začala odklánět od demokracie a přiklonila se k unijní normalizaci.