Pane profesore, nedávno jste otevřel v olomoucké galerii Kateřiny Dostálové další svoji výstavu. Znamená to, že pořád máte chuť a energii pracovat? 

„Je to spíše komorní výstava kreseb. Zhruba před dvěma léty jsem si sám pro sebe začal dělat kresby aktů; spíše zjednodušených než realistických. Žena je na nich jako erotický znak. Žena jako téma pro mne neztrácí svoji mystičnost." 

Souvisí ta mystičnost a vnímání erotických ženských znaků například s vaším věkem? 

„To určitě ne. Jen dnes možná volím méně provokativní tóny barev, razantní kresbu kombinuji s jemnou barvou. V mladickém rozpuku už nejsem, ale téma erotiky, ženy, vnímám pořád stejně, ne-li více. V mládí má člověk spousty vjemů, práce a sex, přesto, že se intenzivně děje, mysl tolik nenaplňuje. Teď mám více času na přemýšlení, a tím je asi moje práce jednodušší, rafinovanější. Tak to vidím já a obecně platné to třeba není.“ 

Je podle vás výtvarné umění sdělením umělce svému okolí, anebo je to pro okolí výzva, která vybízí k zamyšlení a vytvoření vlastních vjemů a pohledů?