Bašta píše, že novináři přistupují k negativním zprávám o hledačích lepšího života stejně, jako jejich předchůdci v době totality k referování o trestných činech příslušníků Střední skupiny sovětských vojsk „dočasně“ dislokovaných v Československu. „Totéž se předtím stalo za druhé světové války. Zkrátka, o žádných okupantech se nikdy špatně nepsalo,“ domnívá se analytik.

Celý text je ZDE

A připomíná, že za časů dřívějších totalitních režimů se nesmělo informovat o ničem, co odporovalo dobovým ideologiím, nejprve nacismu, potom tzv. socialismu. „...v listopadu 1989 statisícové davy demonstrantů hlasitě odsuzovaly všechny reportéry, kteří lhali, a oceňovaly ty, kteří se nebáli říci pravdu. Svobodu slova považovali Češi za natolik důležitou, že neváhali za ni bojovat a položit za ni i své životy, jak dokládají pamětní desky na budově rozhlasu na Vinohradské třídě,“ píše Bašta.