V jednom kole
Tento týden se toho událo tolik, že popisovat vám každou svou činnost, nestačilo by na to ani 20 stran. Pojďme si tedy alespoň bilancovat můj uplynulý týden a stručně shrnout, co taková běžná poslankyně v jednom takovém pracovním týdnu stihne.
- Absolvovala jsem 1 pracovní snídani a 2 pracovní obědy.
- Měla jsem tři konferenční hovory s ministerstvy a kolegy poslanci nad přípravami konkrétních zákonů.
- Účastnila jsem se několika pracovních kulatých stolů nebo seminářů (na témata: Regulace hluku z venkovních akcí ve veřejném prostoru, Budoucnost médií veřejné služby a jejich financování, Dětství on-line: bezpečí, vzdělávání a zdravé hranice).
- Odpracovala jsem si dva podvýbory (pro válečné veterány a pro práva zvířat).
- Setkala jsem se se dvěma zahraničními hosty a probrala s nimi spolupráci do budoucna.
- Připravila jsem dva odborné semináře, jeden na duben, druhý na květen.
- Zorganizovala jsem a vedla jednu kontrolní komisi (konkrétně pro Národní bezpečnostní úřad).
- Další pracovní komise jsem se aktivně účastnila (té pro rodinu a rovné příležitosti).
- Měla jsem tři schůzky pracovních skupin (skupiny poslanců napříč koalicí vytvářející či připomínající na plénu aktuálně probíranou legislativu).
- Zúčastnila jsem se a hlasovala jsem na třech výborech (Výbor pro bezpečnost, Petiční výbor, Mediální výbor).
- Spoluorganizovala jsem jedno veřejné slyšení (kandidátů na ombudsmana) a všechny si je vyslechla. Zároveň jsem vedla pracovní schůzky s odbornou poradní komisí.
- Absolvovala jsem několik vnitrostranických schůzí, jak s panem předsedou, tak s našimi náměstky na ministerstvech, tak s mými kolegy.
- Natočila jsem jeden podcast.
- Omluvila jsem se z jednoho podvýboru, ze setkání s irským velvyslancem pro migraci a setkání s Italsko-českou obchodní komorou, taktéž ze setkání s mluvčím švédské sekce organizace Lékaři bez hranic… To vše jen proto, že mi běžely zároveň jiné výbory/podvýbory/komise. Cíleně jsem se omluvila z takových akcí, kde byl aspoň jeden z mých stranických kolegů.
Asi nejkurioznější interní setkání, které v týdnu proběhlo, jsem měla s kolegou Miroslavem Krejčím, s nímž jsem brainstormovala na téma dálničních známek pro rodinu s více auty. Protože kdo jiný by měl o takové věci brainstormovat, než jediná členka Motoristů bez řidičáku, že? Na stranu druhou: Jestli v tomto nemá někdo klapky na očích, a sobecké řidičské zájmy, pak to budu právě já. :)
Jeden takový výbor může zabrat i čtyři hodiny, záleží, co všechno tam zrovna řešíte, kolik tam máte pozvaných hostů. Jedno takové veřejné slyšení taktéž, musíte si vyslechnout několik kandidátů a dát možnost klást otázky jak poslancům, tak hodnoticí komisi. Podvýbor většinou zabere necelé dvě hodinky a taková pracovní skupina s přípravou legislativy až půl den.
Stručné dějiny automobilu a odmítnutí zákazu spalovacích motorů
Kdo umí rychle počítat, ihned pochopí, že můj budíček zvoní v šest hodin ráno, domů přijíždím v pozdních večerních hodinách, na potěchy tedy moc času nezbývá. Přesto jsem jednu takovou odpočinkovou potěchu nemohla vynechat. Bývalý politik, europoslanec, poslanec i velvyslanec, a zároveň můj kamarád, Hynek Fajmon, křtil ve čtvrtek večer knihu: Stručné dějiny automobilu.
Jak vnímáte demonstraci Milionu chvilek na Letné?Anketa
Hynkova kniha přináší stručný, ale komplexní pohled na celou historii automobilu, která vedla od vynálezu kola ve středověku přes první patentovaný automobil Benz Patent Wagen až po současnost. A je natolik čtivě napsaná, že ji mohu všem jen doporučit. Pravděpodobně ne náhodou knihu spolu s autorem křtil Jiří Brodský, motoristický náměstek na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, který společenskou událost skvěle doplnil. Kniha hodnotí i neradostnou budoucnost automobilového průmyslu v Evropě po zákazu prodeje automobilů se spalovacími motory.
A shodou okolností vyšla jen pár dní poté, co Filip Turek na Radě Evropy odmítnul za Českou republiku nařízení, které po roce 2035 zakáže spalovací motory. „Dobrá kondice evropského automobilového průmyslu je pro nás klíčovou ekonomickou prioritou,“ uvedl Filip v úvodu svého vystoupení a pokračoval: „Usilujeme o realistickou regulaci, která vyvažuje klimatické ambice s reálnou technologickou a sociálně-ekonomickou situací na trhu a zachovává konkurenceschopnost EU.“
Revize, kterou Evropská komise navrhuje, je podle nás příležitostí k naprosto zásadní úpravě příliš ambiciózního rámce. Budeme taktéž bojovat proti systému sankcí a nepřiměřeně vysokých pokut, které hrozí výrobcům, pokud pravidla nedodrží.
Být pokrytec? Nevadí! Přeřeknout se v angličtině? Vadí!
Namísto toho, aby zaplavila média významná a důležitá zpráva tohoto typu, zaplavilo je zase co? Co jiného, než výsměch a bulvár. Turek neumí dokonale anglicky! Víte, Turka jsem viděla mluvit anglicky na mnoha významných jednáních. Ve složitější angličtině řešil v minulosti politiku, geopolitiku, filozofii a náboženství, například s účastníky jeho loňské mezinárodní konference, jakými byli třeba Charles Gave, francouzský finančník, ekonom, investor a autor, nebo Christopher DeMuth, člen amerického konzervativního think-thanku The Heritage Foundation. Europoslanec Harald Vilimsky ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) je jeho dobrým přítelem a nikdy jsem je neviděla debatovat do pozdní noci s tlumočníkem. Naopak!
Tato mediální kauza přišla mi tedy opět poněkud zbytečná, a točíme se kolem ní ještě týden poté. Nejzajímavější na tom je, že nejvýraznější kritiku slýchám právě od těch, jejichž angličtině by se leckdy vysmát určitě dalo. Od paní Nerudové až po Tomáše Zdechovského.
Bohužel, v dnešním světě považujeme za normální věci právě takové, které se vytvořily a neustále se opakují v jakési veřejné a viditelné skupině lidí. Takže z tohoto pohledu to jediné, co je světově normální, je tolerance lží a pokrytectví.
Velký ombudsman
Konečně jsme měli slyšení k velkému ombudsmanovi. Možná si vzpomínáte, že v jednom z předchozích deníků jsem si trochu pozanadávala na instituci ombudsmana. Ač si myslím, že jestli někdo úřad ombudsmana vedl téměř ukázkově, byl to právě poslední z ombudsmanů, pan Stanislav Křeček, přesto bych nejraději instituci jako takovou zrušila.
Bobtnání státní byrokracie se děje i zde a ombudsman jako takový získává stále větší pravomoce, nemluvě o tom, že je neodvolatelný. Jeho kompetencí už není pouze „doporučovat“, ale také „zasahovat do soudních jednání“. Strach, že se úřad stane politickým centrem levicového extremismu, mám nejenom já, tady se shodnu dokonce s některými kolegy z opoziční ODS. Obzvlášť, když kouknu na některé kandidáty, kteří se nám do úřadu hlásí.
Třeba taková Klára Šimečková Laurenčíková je do úřadu nominována panem prezidentem. Její dosavadní agenda je postavena na ochraně takzvaných zranitelných skupin (kde jsou hlavně menšiny LGBT+), inkluzi a systémové změně přístupu k právům dětí (inkluze ve školách, transformace ústavní péče). Vnímá ombudsmana jako aktivního hybatele společenských změn. Chce, aby ombudsman aktivně navrhoval legislativní změny a byl partnerem pro vládu v otázkách lidskoprávních reforem.
S obdobně progresivním pohledem tam máme několik dalších kandidátů. Snad jen jeden z nich je ukotven spíše liberálně-konzervativně a hlásí se k návratu pragmatismu. Navíc z dnešního pohledu kontroverzně hlásá: méně státu, více rodiny!
Nebudu vám nyní prozrazovat, kdo z kandidátů je mým favoritem, budeme se na něm muset shodnout koaličně. Já samozřejmě udělám všechno proto, abych prokázala, že některé volby nás mohou vést velmi aktivistickým a špatným směrem.
Dva různé světy
Informaci o další spoustě zajímavých akcích už musím nechat do dalšího ze streamů XTV, do dalšího dílu Po Žních k Turkovi na VOX TV (které konečně zase začneme s Filipem Turkem natáčet), anebo do příštího dílu deníku zde, v Parlamentních listech. A možná ani to ne. Za týden se zase totiž uděje neuvěřitelné množství zajímavého, a vězte, že některé kulaté stoly či výbory jsou pořád a dokola totéž.
Například ty zabývající se debatou vyváženosti veřejnoprávní televize a koncesionářskými poplatky. Tam prostě pokaždé sedí dvě skupiny lidí, kdy každá z nich žije ve zcela odlišném světě.
Ta jedna žije svět, kde by zrušení koncesionářských poplatků znamenalo zničení lidstva. Zrušení českého klenotu. Konec jejich světa, který byli ochotni nazývat demokratickým. Ta druhá skupina, ano, přiznejme, že ta moje, která u těchto kulatých stolů působí sic menšinově, přesto je obdobně velká, jako ta první, ta má taky svůj svět. V něm nehodlá platit cosi, co nám předkládá jednostranné informace a snaží se nás převychovat. Moji rodiče na chůvu neměli. Vychovávali mě sami a vychovávali mě ke kritickému myšlení a utváření si vlastního názoru z mnohých zdrojů…
A jak naproti sobě sedí tyto dva světy u těchto odborných stolů, tak takové dva obdobné světy si žijeme i ve skutečnosti. Sobotní demonstrace – opět! Jeden svět, tentýž, který považuje Českou televizi za sůl nad zlato, a druhý svět, který nevěřícně koukal na televizní obrazovku veřejnoprávní televize, která přímým přenosem vysílala několikahodinové studio z demonstrace, a pozvala si tam asi 7 komentátorů, přičemž všichni byli jasně názorově spíše na straně demonstrujících. Zírala jsem na to s otevřenou pusou a říkala si: Tak tohle má být ten národní klenot? Tímto mě chtějí přesvědčit, že jsou vyvážení, jak deklarují ve svém memorandu?
No jo, když oni žijí vlastně ten jiný svět, než já!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Jak hodnotíte článek?
