Něco takového považuje za zvláštní. „Evropa tehdy nezažívala zrovna dobré časy: Nové státy se mezi sebou handrkovaly, ty staronové, jako Rakousko a Německo, se potácely nad propastí,“ píše a přichází s myšlenkou, že klíč k pochopení mimořádně laskavého přístupu není jen v tom, že tehdy Češi konečně získali svůj stát, ale právě v tom, že sláva první republiky skončila tak brzy.

V první republice nestihly ideály vyčpět

Navara se domnívá, že to, že Češi považují čas první republiky za „svou krásnou dobu“, je možná v tom, že do první republiky nepatřila nepěkná léta, kdy ideály, na kterých ta malá země vznikla, stihly vyčpět a hrdinové se rozplynout ve všednodennosti.