„Je zjevné, že za skvěle vybudovanou fasádou musí existovat i obyčejné lidské slabiny. A ty se nakonec vždy objeví a projeví. Pak to bývá nepříjemné překvapení,“ sděluje s tím, že při čtení stránky Michala Horáčka se objevují i rozpaky. „Michal Horáček by klidně mohl hrát stejné roboty, jaké vidíme v právě běžících populárních seriálech Humans a Westworld. Jsou neohrožení a lidské slabosti hravě překonají,“ sděluje.

Původní text ZDE.

Voličům Horáček podle Bucherta ve svém programu naznačuje, že rozumí úplně všemu. „Dokonce jednu celou část v něm věnuje ‚dopravní infrastruktuře‘, jako kdyby prezident měl jakýkoli, co i jen minimální vliv na Ředitelství silnic a dálnic a podobné organizace. Jen úvod programu má 7 256 znaků s mezerami. Nechci našeho známého textaře zklamat, ale to je neúnosná délka. Číst to může jen někdo jako já, protože jsem si to dal jako ‚pracovní studijní úkol‘,“ komentuje. 

„Nekonečná a po chvilce nudící hra se slovíčky (spíše jde ale o slovíčkaření), kterou v programu vidíme, nepatří do výbavy prezidenta. Nic takového tato země nepotřebuje. Je to typická prezentace salónní politiky, o které se dá donekonečna diskutovat v kavárně či při sklence vína, ale voliče moc neosloví,“ domnívá se a dodává, že Horáčkovi chybí ideový étos. „Tím se vyznačují také Donald Trump, Hillary Clintonová či slovenský prezident Andrej Kiska. Postrádá ho i populární, ale zcela neuchopitelný italský komik a politik Beppe Grillo nebo Andrej Babiš,“ myslí si Buchert. Tito lidé podle něj nejsou ani vpravo, ani vlevo.

„Co skutečně chtějí, zůstává zastřeno. Je to dnes módní a dosahují se s tím úspěchy. Jinak se tomu říká i populismus. U Horáčka je ještě zahalen do rádoby intelektuálského oblečku. Přidat pár slov o milosrdenství a usebrání a mohl by kandidovat společně s knězem Tomášem Halíkem,“ uzavřel.