Své dluhy považuje za svou soukromou věc. „U mne to vzniklo kombinací důvěřivosti v takzvané přátele se snahou posílit výsledek voleb v roce 2009. S odůvodněním, že je krize, dohodnutí sponzoři odstoupili a já se svým problémem zůstal sám. Když už se několikrát zdálo, že problém je vyřešen, nastoupila kampaň v médiích, která to rozbila. Tolik účelových lží (včetně výše dluhu) jsem nečekal, likvidovaly mne i mou rodinu, když reportéři před domem hodiny číhali na každý jejich pohyb. Závěr je takový, že se už nikdy nesmím stát snadnou mediální kořistí, protože nejde jen o mne, ale také o naši společnou věc.“

Ransdorf se vyjádřil v inzerátu také k další své kauze: „Vrcholem mediální bezohlednosti je kauza Muzea dělnického hnutí, kde můj přečin spočívá v tom, že jsem chtěl, aby ředitelka, kterou jsem léta živil a sponzoroval, plnila podmínky zákona, evidovala svěřený majetek a dávala do sbírky listin u městského soudu výroční zprávy a účetní uzávěrky. Výsledkem je, že ten, kdo mé výzvy (na které mám příslušné doklady) ignoroval, podal trestní oznámení, které hned dal novinářům. Budu se bránit právní cestou, kterou mi umožňuje zákon.“