Komunistická propaganda označila "číhošťský zázrak" za podvod a součást údajného protistátního spiknutí katolické církve řízeného z Vatikánu. Vyšetřování případu dostala na starost Instruktážní skupina Státní bezpečnosti (StB). Její členové Toufara v lednu 1950 zatkli a ve valdické věznici na Jičínsku se ho snažili přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Sedmačtyřicetiletý farář vystavený krutému mučení 23. února podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Dva dny poté zemřel v nemocnici na následky prasklého žaludečního vředu. Pochován byl pod falešným jménem do společného hrobu v pražských Ďáblicích. Příbuzní se o jeho smrti dozvěděli až v roce 1954.
O metodách, jimiž se pracovníci StB snažili kněze přinutit ke spolupráci, asi nejlépe svědčí výpověď lékaře Františka Mauera, učiněná v roce 1968: "Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych - jasná vražda!"
Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Na kněze byl vysvěcen až ve svých 38 letech. Jako farář působil nejprve v dnes už zaniklé obci Zahrádka v Posázaví, v roce 1948 byl přeložen do Číhošti.
O jeho mši se několikrát pohnul kříž na kostelním oltáři
Půl metru vysoký kříž na hlavním kostelním oltáři se údajně několikrát pohnul během mše o třetí adventní neděli roku 1949. Farář Toufar si tehdy ničeho nevšiml, neboť stál zády k oltáři. O události se dozvěděl s několikadenním zpožděním od farníků. Pohyb kříže, jenž se měl později ještě opakovat, vzbudil pozornost mezi věřícími a církevními hodnostáři, ale také u Státní bezpečnosti.
Komunisté se rozhodli využít událostí k diskreditaci církve, v níž spatřovali překážku na cestě ke kolektivizaci venkova. O údajném spiknutí nechal režim natočit propagandistický film. Hrát v něm měl i Toufar samotný, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. StB v dokumentu představila údajný kladkostroj, s jehož pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo by byl na oltáři jasně viditelný.
Záhadnou událost z číhošťského kostela se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením.
Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí vyšetřovací skupiny StB Ladislav Mácha, jenž byl v roce 1968 soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V listopadu 1999 poslal pražský městský soud sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest si ale kvůli zdravotním problémům neodpykal.
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná od roku 1990 památník u číhošťského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné spisovatel Josef Škvorecký v románu Mirákl, zatímco skladatel Aleš Březina mu dal dokonce formu "dokumentární opery". Loni 28. října dostal Toufar in memoriam medaili Za zásluhy I. stupně.
V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení, jež je první krokem k případnému prohlášení za svatého. Počátkem listopadu následujícího roku byly na hřbitově v pražských Ďáblicích exhumovány pravděpodobné ostatky umučeného kněze. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů koncem letošního června prohlásili, že prokazatelně patří Toufarovi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jzd, čtk
