Jsou státy po vstupu do Evropské unie vůbec ještě suverénní?

To především záleží na jejich vedení. Jak moc se umějí postavit bruselskému diktátu. Robert Fico i Viktor Orbán to umějí. Nově je ve slovenské ústavě výslovně uvedeno, že Slovenská republika si zachovává svrchovanost především ve věcech národní identity tvořené zejména základními kulturně-etickými otázkami, které se týkají ochrany života a lidské důstojnosti, soukromého a rodinného života, manželství, rodičovství a rodiny, veřejné morálky, osobního stavu, kultury a jazyka, jakož i rozhodování o věcech s tím souvisících v oblasti zdravotnictví, vědy, výchovy, vzdělávání, osobního stavu a dědění.

Slovensko v ústavě výslovně potvrdilo to, co Národní rada deklarovala již před vstupem do Evropské unie za první vlády Mikuláše Dzurindy 30. 1. 2002 v Deklaraci svrchovanosti v kulturně-etických otázkách. Slovensko považuje ochranu života a důstojnosti lidské bytosti od početí až po smrt, ochranu života a institutu manželství za součást svrchovanosti a výlučné působnosti členských států EU. Důsledkem je, že v těchto oblastech si Slovensko vyhradilo vždy přednost svého práva před právem Evropské unie. Jde o součást národní identity Slovenska. Je to obrana před tím, aby jim Brusel či někdo jiný z ciziny nenařizoval umělé ukončení těhotenství, asistované sebevraždy nebo stejnopohlavní manželství.

Na tom však není nic protievropského. Evropská unie uznává pojem národní identity členských států. V úvodních Společných ustanoveních Smlouvy o Evropské unii je uvedeno: „Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech včetně místní a regionální samosprávy.“ I Ústavní soud v Brně pro Čechy, Moravu a Slezsko zdůraznil svrchovanost státu faktem dominance jeho ústavy, když uvedl: „v případě jasného konfliktu mezi domácí ústavou a evropským právem, který nelze zhojit žádnou rozumnou interpretací, musí mít ústavní pořádek České republiky, zejména jeho materiální ohnisko, přednost.“