„Přemýšlím, kdo jste a kde se ve vás vzala ta drzost, zášť, nenávist a nedostatek taktu. Nikdy jsme se osobně nepotkaly, a tak se mohu jen dohadovat. Skutečně jste kdysi získala vysokoškolský titul doktora medicíny? Zdráhám se tomu uvěřit. Jakým způsobem, v jaké zemi a za jakých podmínek? Nemáte v mozku a v srdci vrytou Hippokratovu přísahu? Nejspíš ne, tak vám připomenu, že jste slíbila za každých okolností činit vše ve prospěch nemocného a nikdy mu neublížit. Opakuji: hlavně neškodit. Ve vašem lékařském slibu není nic o svolení veřejně šířit nepodložené zdravotní informace a spekulace, urážky a obvinění blížící se šíření poplašné zprávy a pomluvě hlavy státu,“ zmínila Kovářová.

„Myslela bych si, že jako bývalá představitelka státu máte v úctě a vážnosti prezidentský úřad, neboť v něm sedí muž zvolený demokratickou volbou. Víte o jediném případu, kdy by Miloš Zeman nesplnil některou ze svých ústavních povinností? Máte snad hodnověrné informace, že by se jednou jedinkrát u něj nahromadily věci k vyřízení? Že by snad včas o věci nerozhodl, nejmenoval, nepověřil či se jinak dopustil prezidentského průtahu v rozhodování? Ne – nic takového nebylo a není. Prý jste čehosi také předsedkyní. Jak by se vám líbilo, kdyby vás o místo chtěl jiný připravit poukazem na váš chatrný duševní stav? Skutečně jste kdysi řídila Ministerstvo pro lidská práva? Co jste už zapomněla, že lidskými právy oplývá i člověk nemocný a v požehnaném věku? Kde se ve vaší duši bere ta nestoudnost zveřejnit o hlavě státu intimní lékařské informace? Cožpak nemáte ani za mák slušnosti? Vy, jež jste kdysi měla bdít nad rovnými právy našich občanů, do světa klidně pustíte nepodložené fabulace. Takhle si představujete boj za lidská práva? Práva jen pro vás? Styďte se! Za tohle byste měla jít klečet na hrách!“ rozhorlila se Kovářová.

„Stydím se za vás, za váš nenávistný aktivismus, který vás omámil natolik, že jste zapomněla na lékařskou přísahu, na slušnost i na dobré vychování. Jen si představte, že by jiný podobně komentoval zdravotní stav vašich rodičů. Jak by vám asi bylo na duši? A jak by asi bylo na duši jim? Tím spíš v době, která si tolik zakládá na lidských právech a bojuje proti diskriminaci vyšších věkových skupin i jednotlivců s lékařskou diagnózou či libovolnou jinakostí. Nedošlo vám, že za pár let budete stejného věku a nejspíš i vaše tělo nebude zdravé a plně fungující?“ ptala se Kovářová.