Křeček trojici redaktorů ujistil, že by chtěl vést úřad veřejného ochránce práv ve stylu, jaký nastavil první ombudsman Otakar Motejl. „Ombudsman musí zůstat ochráncem obyčejných lidí před běžnými soudy v denním střetávání se s právem,“ zdůraznil.
Když se jej redaktoři zeptali na spory s končící ombudsmankou Šabatovou v době společné práce, Křeček uvedl, že si jí velice váží za její životní postoje, ale „úřad pojímala spíš jako neziskovku“. Konkrétně mu vadilo, že Šabatová kladla nadměrný důraz na stížnosti proti diskriminaci, které tvořily jen minimální část podnětů, ale ombudsmanka jim věnovala největší pozornost. Včetně toho, že nejvíce právníků na ombudsmanství řešilo právě diskriminace.
„Podle mého názoru bude třeba zcela přestavět fungování úřadu, aby se věnoval tomu, co lidi skutečně pálí, a nikoliv tomu, co někteří považují za vážný problém, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak v míře, jak se domnívají, není,“ dodal.
„Takže podle vás diskriminace problém není?“ ptali se dál redaktoři. Křeček reagoval statistikou, že stížností na diskriminaci je mezi podáními ani ne pět procent.
Rozhovor pokračoval příkrým dotazem, zda si Křeček stojí za svými staršími slovy, že pokud zaměstnavatel odmítne přijmout Roma, nemusí to být diskriminace, ale zkušenost. Kandidát na ombudsmana svůj názor nezměnil. „Lidé nejednají bez zkušeností, to dělají jen děti. A nemůžeme mít lidem za zlé, že své životní zkušenosti uplatňují,“ myslí si. Měli bychom podle něj pracovat na tom, aby tyto skupiny dokázaly předsudky samy rozbít.
To redaktory Deníku N zjevně nepotěšilo: „Když se na vás obrátí Rom, kterého nepřijmou do zaměstnání, protože je Rom, nebudete se tomu věnovat?“ ptali se dále. Doktor Křeček trojici šetrně poučil, že ombudsman má řešit stížnosti na fungování státních orgánů, nikoliv spory mezi soukromými osobami. Od toho jsou v demokratické společnosti soudy.
A pak už se rozhovor přesunul k vlajkové lodi působení Anny Šabatové, ke kauze „studentky s muslimským šátkem“. Stanislav Křeček v této věci vždy vyjadřoval s ombudsmankou nesouhlas a od liberálů si za to o sobě mohl přečíst ledacos.
„Křečkovi ani všem zúčastněným jako by nedocházelo, že polemikou s ombudsmankou polemizuje se stanoviskem vlastního úřadu. Každé prohlášení kanceláře je totiž i prohlášením Stanislava Křečka, a pokud se mu to nezamlouvá, demokracie nabízí pro takový případ vhodnou instituci: rezignaci,“ žádal například Petr Bittner v Deníku Referendum.
Poté se Bittner, dle svého redakčního profilu „politický filosof“, suverénně pustil do právní erudice doktora Křečka a rozčiloval se, že „Křečkovi tisknou i komentáře, které vykazují do očí bijící známky naprostého právního diletantství“.
„Křeček téma nikdy neměl na starosti, přesto se k ní od začátku hlučně vyjadřoval, a to bez elementární znalosti samého případu,“ psal suverénně Bittner. Nyní Stanislav Křeček objasnil, že „kauza nejdřív patřila mně, od začátku jsem viděl, že ta dívka není vůbec žákyní školy, takže ji škola nemohla diskriminovat“. Také připomněl, že dívka neuměla česky, což je ve studijním programu vedeném v českém jazyce dost zásadní překážka, a že zničila své doklady, takže nikdo nevěděl, co je vlastně zač. „Vytýkat ředitelce školy, že dodržuje školní řád, je absurdní,“ uzavřel Křeček.
Kauza „hidžáb“:
Pak zdůraznil, že základem jakéhokoliv právního systému je rovnost před zákonem, takže jestliže jedné skupině povolíme z „náboženských důvodů“ nosit hlavu pokrytou šátkem, musíme následně povolit i všechny další pokrývky hlavy. Jako příklad uvedl, že by musel být uspokojen i ten, kdo by chtěl nosit například čepici jako projev politického smýšlení.
Redaktoři se podivili, který politický směr toto vyžaduje, takže jim Křeček vysvětlil, že o toto vůbec nejde. „Důležitá je rovnost. Všichni mají stejná práva. Naše ústava nestaví náboženství nad všechna ostatní práva, staví je do jedné roviny,“ vysvětloval právník.
Následoval argument, že křesťanští studenti také nosí křížky na krku. Křeček ale upozornil, že pokrývka hlavy je z mnoha důvodů něco jiného.
Redaktoři Křečkovi také připomněli některé jeho výroky kritizující islám. Křeček ale objasnil, že proti samotnému islámu nic nemá. „Problémem je politický islám. Ten je nepřijatelný v Rakousku stejně jako u nás. Proti víře nemám v žádném případě vůbec nic,“ ujistil.
Na úplný konec ujistil, že se cítí i ve svém věku 81 let na úřad dostatečně fit, čímž rozhovor skončil.
Deník Referendum pak nabídl ještě reakce politických stran na Křečkovu nominaci. Jan Chvojka z ČSSD řekl, že Křeček „neudělal ostudu“, a Stanislav Grospič, že KSČM s ním „nemá problém“. A zbytek názorů představovaly strany Demokratického bloku, které se předháněly v ráznosti Křečkova odmítnutí.
Petr Fiala volal po osobnosti respektované napříč politickým spektrem, což prý Křeček není. Marek Výborný sdělil, že jeho působení nedokáže hodnotit, ale že jeho strana má jasno, že podpoří jiného kandidáta, a sice senátního: Víta Alexandra Schorma. „Není to dobrý kandidát. Podporujeme pana Schorma,“ připojil se Jan Farský.
A za TOP 09 Markéta Pekarová Adamová dodala, že Křečka její strana nepodporovala ani na zástupce ombudsmana, natož na hlavu úřadu. „Bezpochyby nejkvalitnější z kandidátů je Vít Schorm, který má veškeré předpoklady tuto funkci důstojně zastávat, TOP 09 jej podporuje,“ dodala.
Vít Alexander Schorm, absolvent pařížské Sorbonny a bývalý vedoucí kanceláře Pavla Rychetského v časech jeho působení ve vládě, od roku 2002 působí jako zmocněnec české vlády před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Na ombudsmana jej navrhli senátoři Jiří Dienstbier, Václav Láska a Miluše Horská.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
