Křeček trojici redaktorů ujistil, že by chtěl vést úřad veřejného ochránce práv ve stylu, jaký nastavil první ombudsman Otakar Motejl. „Ombudsman musí zůstat ochráncem obyčejných lidí před běžnými soudy v denním střetávání se s právem,“ zdůraznil.

Když se jej redaktoři zeptali na spory s končící ombudsmankou Šabatovou v době společné práce, Křeček uvedl, že si jí velice váží za její životní postoje, ale „úřad pojímala spíš jako neziskovku“. Konkrétně mu vadilo, že Šabatová kladla nadměrný důraz na stížnosti proti diskriminaci, které tvořily jen minimální část podnětů, ale ombudsmanka jim věnovala největší pozornost. Včetně toho, že nejvíce právníků na ombudsmanství řešilo právě diskriminace.

„Podle mého názoru bude třeba zcela přestavět fungování úřadu, aby se věnoval tomu, co lidi skutečně pálí, a nikoliv tomu, co někteří považují za vážný problém, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak v míře, jak se domnívají, není,“ dodal.

„Takže podle vás diskriminace problém není?“ ptali se dál redaktoři. Křeček reagoval statistikou, že stížností na diskriminaci je mezi podáními ani ne pět procent.

Rozhovor pokračoval příkrým dotazem, zda si Křeček stojí za svými staršími slovy, že pokud zaměstnavatel odmítne přijmout Roma, nemusí to být diskriminace, ale zkušenost. Kandidát na ombudsmana svůj názor nezměnil. „Lidé nejednají bez zkušeností, to dělají jen děti. A nemůžeme mít lidem za zlé, že své životní zkušenosti uplatňují,“ myslí si. Měli bychom podle něj pracovat na tom, aby tyto skupiny dokázaly předsudky samy rozbít.