„Putinova politická rozhodnutí byla od začátku jeho nástupu k moci konzistentní. V posledních dvou letech však došlo k čistce mezi jeho poradci. Umírnění liberálové a stejně tak umírnění konzervativci, kteří se shodovali na potřebě provedení reforem, byli nahrazeni poradci, kteří mají zcela opačné názory než jejich předchůdci. Putin se přestal spoléhat na volební většinu v roce 2012 a nahradil ji tzv. postkrymskou většinou v roce 2014,“ je přesvědčen Morozov.
Výsledkem tohoto ideového posunu je dle jeho názoru homogenizace politického středu. „Názorová pestrost se postupně zcela vytratila. Novými mluvčími politického středu se stali Mizulinová, Medynskij, Rogozin, Prochankov či Dugin. Ti všichni mluví naprosto stejným hlasem. Tleskají svorně připojení Krymu k Rusku i vojenské podpoře etnických Rusů žijících v zahraničí,“ konstatuje moskevský komentátor Alexander Morozov.
Morozov je přesvědčen, že ukrajinizace ruské domácí politiky posunula předchozí politický střed do extrému. Putinova „třetí cesta“ podle Morozovova názoru způsobila nejenom porážku opozice, ale také její vyloučení z politického středu. „Podle nového Putinova řádu je nyní ruská politická scéna okupována dvěma ideovými uskupeními, která nabourávají tradiční pohled na řízení státu prostřednictvím institucí. Těmi prvními jsou jedinci absolutně oddaní režimu. Druhou skupinu potom tvoří byrokratičtí konformisté, kteří nemají žádný zájem na zachování a rozvoji státních institucí,“ popisuje Morozov nové pořádky v Rusku.
„Putin svého vítězství dosáhl různými způsoby. Někteří tradiční zastánci řízení státu prostřednictvím institucí byli zatčeni, jiní emigrovali a ostatní se raději stáhli z veřejného života. Nikdo z nich už nyní každopádně nehraje v ruském veřejném životě klíčovou roli. Ztratili i ten nejmenší vliv na dění kolem sebe. Otázkou zůstává, kdy a jakým způsobem budou tyto v současné době upozaděné síly opět schopny se prosadit. A samozřejmě, jestli vůbec,“ míní Morozov.
„Abychom mohli porovnat rozdíly v Putinově režimu před dvěma či třemi lety se současností, je třeba připomenout první dvě prezidentská období Putina a následující Medveděvovo. Tato tři prezidentská období se totiž nesoustředila jen na posílení moci, ale také na tvorbu institucionální reformy. To vše probíhalo za účasti mnoha vlivných podnikatelů, vládních úředníků, odborníků, ekonomů i novinářů, kteří sami sebe považovali za liberály," vrací se Morozov do nedávné minulosti.
„Všichni tito lidé budování Putinovy monarchie podporovali, byť se často lišila od jejich vlastního pohledu na věc. Svoji podporu brali jako daň, kterou musí platit, pokud chtějí, aby se jejich země alespoň částečně posunula dopředu. Navíc vše odůvodňovali tím, že v Rusku vzhledem k historickým zkušenostem není možné implementovat klasické západní nástroje řízení státu,“ upozorňuje Morozov.
Morozov dále tvrdí, že tento model fungování a uvažování ruské společnosti byl v Rusku přítomen i v letech 1900 až 1914. „Také tehdy panoval názor, že není něco v pořádku. Ale ruská střední třída přesto nevyslyšela výzvy radikálů po svržení monarchie. I tehdy ruská střední třída mohutně diskutovala o tom, kam by se země měla ubírat. Jen málo hlasů ovšem považovalo za největší problém monarchii,“ připomíná Morozov.
„Část střední třídy byla pro zachování monarchie, jiní si bez ní za určitých podmínek svůj život dokázali představit. Další si mysleli, že by se mohla rozvíjet k lepšímu. A někteří se zase domnívali, že existence monarchie je boží vůlí, které se není radno protivit. I přes tuto názorovou rozmanitost si však tehdejší ruská střední třída byla vědoma toho, že pro lepší budoucnost jejich země je zapotřebí rozvíjet nejenom standardní ekonomické a sociální instituce, ale rovněž státní instituce, se kterými se občan setkává ve svém každodenním životě,“ zmiňuje Morozov historické paralely.
„I tehdejší střední třída reprezentující politický střed tušila, že radikálové nemají Rusku co nabídnout. A stejně jako dnes cítili potřebu postavit se těmto mnohdy extremistickým názorům společně. Přes všechny vady Putinova režimu je třeba říci, že mezi lety 2003 až 2013 dával možnost střední třídě si myslet, že rozvoj a modernizace státních institucí nějakým způsobem pokračuje,“ píše Morozov.
Podle Morozova se vše změnilo kauzou Pussy Riot. Zároveň poukazuje na konkrétním příkladu, jak moc se rovněž změnilo uvažování lidí z Kremlu. „V souvislosti s důvody anexe Krymu už nemluví o střetu zájmů, ale o jakémsi osudu. Opětné připojení Krymu prostě bylo naplněním osudu. Nejde přitom o teologizaci politiky, ale spíš o názor, že nám něco patří prostě proto, že je to přirozenou součástí našeho těla," uzavírá Morozov.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
