Benjamin Kuras se narodil ve Zlíně, kde získal jeho tatínek zajímavé místo u Bati, kde pracoval jako zástupce šéfa chemického výzkumu. Jinak ale vyrůstal v Olomouci a považuje se za Hanáka. Po emigraci v roce 1968, kdy pracoval jako vážený redaktor rozhlasové stanice slavné BBC, měl ale pořád v pase jako rodné město napsáno Gottwaldov. „Když se řeklo jména města Gottwaldov, běhal nám z toho mráz po zádech. Jednoho dne v roce 1990 jsem pak v rádiu dělal monitoring českého vysílání a tam byla první zpráva, že je město opět přejmenováno na Zlín. A já bych měl nadosmrti v britském pase Gottwaldov? Napsal jsem na britské ministerstvo, že bylo město přejmenováno, tak mi to naštěstí zavčas změnili zpátky,“ vzpomíná Kuras.
Před svým odchodem do Anglie studoval v pátém ročníku anglistiku na filozofické fakultě a k dokončení školy mu chyběla ještě státnice z češtiny. Očekával ale povolávací rozkaz do Československé lidové armády, a tak raději na nic nečekal a vzal nohy na ramena. V Anglii ale to, jestli měl nebo neměl školu, nakonec nikoho nezajímalo. Až zase po návratu. „Když jsem v 90. letech začal jezdit do Prahy, oslovil mě profesor na New York University of Prague, abych u nich učil. Řekl jsem, že nemůžu, že nemám diplom. Poradil mi, abych napsal na fakultu. Děkan mi řekl, že ve svých knihách mám obsah na takových pět doktorátů, že to nebude problém. Tak jsem vzal knížky a přijel tam, seděli tam docenti a profesoři, z nichž jeden byl mým přímým spolužákem. A nejen že ode mě nic nečetli, neměli v knihovně ani jednu moji knihu. To už jsem jich napsal patnáct.“
Anketa
Jaký máte názor na Jaroslava Foldynu?
hlasovalo: 16241 lidí
Zkoušející knihy položili na polici a začali dávat regulérní zkouškové otázky. Pořádně se zapojil, nakonec ale i přesto, že neznal odpovědi, mu gratulovali ke složení státnice. „Řekli, že mají politiku po revoluci pomáhat bývalým studentům, kteří z politických důvodů nedostudovali. Naštval jsem se a napsal děkanovi, jak to proběhlo a že o to nestojím, protože by mě taková státnice připravila o hrdost, kterou jsem si vypěstoval bez ní.“
Kromě Británie si Benjamin Kuras zamiloval i Francii nebo Itálii. Kvůli ženám… „Zamiloval jsem se do Italky, byli jsme spolu pět let. Byl jsem sériový monogamista. Vydržel jsem s jednou ženou, a pak jsem přešel na další. Tak jsem se naučil anglicky, italsky i francouzsky…“ V roce 1974 pak konvertoval k judaismu. „Izrael je sestra, se kterou se moc nevídám, Británie žena, kterou jsem si vzal s tím, že jí budu věrný, a Itálie milenka, se kterou jí zahýbám,“ popsal své světoběžnictví poeticky. „Člověk se v každém jazyce stává jiným člověkem… V Anglii mluvíte poklidně, každého necháte domluvit… V Itálii zase skáčete někomu do řeči, aby neměl pocit, že ho neposloucháte. V Česku se skáče do řeči pořád…“
„A všichni se zlobíme, že nám někdo skáče do řeči,“ skočil mu do řeči moderátor Stanislav Novotný.
Po roce 89 se Kuras vrátil domů a začal publikovat v češtině. Na kontě má zhruba 19 knih a her v angličtině a 30 v češtině… „Už jsem to přestal počítat.“
Mezi jeho nejznámější díla patří Češi na vlásku, kterých se prodalo kolem 50 000 výtisků, nebo kultovní Jak přežít padouchy. „Padoušství je hnacím motorem každého tvoření, humorně se mi podařilo popsat ty principy. Jediný způsob, jak je usměrnit, je zvýhodnit jim finančně dobré chování nad zlým chováním. Talmud říká, že je lepší konat dobro ze zlých pohnutek než páchat zlo z dobrých pohnutek,“ říká autor, který neustále něco píše a komentuje, a je tak neuvěřitelně plodný.
Po návratu do Čech psal jeden čas do týdeníku Respekt. „Tehdy to byl takový průkopnický časopis české žurnalistiky. Dělali ho disidenti, z většiny z nich se stali velikáni a různí šéfredaktoři, třeba Lidových novin. Postupně to bylo ale stále méně svobodné a došlo to až k politické korektnosti, čímž je dnes známý.“ V Respektu psal Kuras každý týden třeba o válce v Iráku, ale i zábavné věci z Anglie, Itálie či Francie. Do české politiky se prý nevrtal, protože jí tehdy nerozuměl a nerozumí jí dodnes. Proto píše nejraději o civilizačních a mezinárodních tématech a také například o islamizaci Evropy.
Na odlehčení pak píše o sexu sloupky do Playboye, dříve publikoval na stejné téma v ženských magazínech Xantypa či Marianne. Ze sloupků pak vznikly tři bestsellery.
Brzy přišla otázka, kdy začal Kuras vnímat krizi Západu. „Už na začátku emigrace v roce 1968. Pro nás v Česku to byl rok objevování západního dobra. V takové Francii se ale již začala vyvíjet nálada ,to co máme, musíme zbourat‘. My jsme tady chtěli stavět, a oni tam bourat. Tím byl ztracen hodnotový řád, celé se to přesunulo do destrukce.“ Která právě vrcholí…
V čem vidí známý spisovatel hlavní příčiny západního úpadku? „Západ ve svých největších úspěších představoval řeckou logiku, hloubavost a racionalitu, židovsko-křesťanskou psychologii a hnací energii ke zlepšování věcí, římský smysl pro státotvornost a předtím ještě keltský vztah k půdě. Úplně jsme na to zapomněli a všechno nám chybí.“ A dodal: „Řekové a Římané se pořád hádali, měli akademie, kde se hádali. Proroci se také hádali, ale nikoho nevylučovali a neumlčovali. Je obrovská tragédie, že tuto kulturu a tradici ztrácíme.“
Fotogalerie: - Střet s LGBT
Benjamin Kuras se stejně jako Stanislav Novotný zúčastnil sobotního Vlasteneckého setkání v Příčovech u Sedlčan, kde mluvil mimo jiné o etice skvělosti, která vychází z příkazů, které dával Bůh Abrahamovi. „Ty zní: Kráčej přede mnou a usiluj o skvělost. On mu neříká poslouchej mě na slovo nebo napodobuj mě. On říká: Dělej všechny svoje chyby a já tě budu přitom napravovat. V té západní psychice už je nastaveno, že jsme ochotni riskovat, učit se nové věci, zkoušet nové věci, učit se z chyb, spadnout na hubu a něco si z toho vzít.“
Ač se v sobotu jednalo o velmi zajímavé a kultivované setkání, nejprve jej narušili duhoví provokatéři z LGBT komunity, kteří na účastníky řvali nadávky z megafonu, a posléze celou akci koordinovaně napadla mainstreamová média v čele s Lidovými novinami či Aktuálně.cz. O tom, co se přesně stalo, si můžete přečíst zde.
Obětí útoku se stal i Benjamin Kuras, se kterým se vyfotil dorazivší kontroverzní politik Tomáš Vandas, aniž by jej spisovatel znal. Snímku z Facebooku se chytla Židovská liberální unie, jejímž členem byl Kuras 20 let. Až dodneška. Na obvinění unie plné dezinformací a polopravd Benjamin Kuras odpověděl, že se s ním chtělo fotil asi 30 lidí a pana Vandase neznal. Když ale útoky neustaly, rozhodl se z unie odejít. A reagoval: „Po dehonestujícím e-mailu od předsednictva odcházím z ŽLU a opravuji dezinformace v něm obsažené nebo implikované. 1) Pořadatelem akce nebylo „Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže“ a není ani uvedeno v žádném materiálu, pozvánce atd. Výhradním pořadatelem byla majitelka zámku MUDr Alice Tomková. 2) Tomáš Vandas nedostal žádnou speciální pozvánku a nebyl součástí programu, nýbrž obyčejným členem publika na akci, která byla veřejná. 3) Jak se mu podařilo se nechat vyfotit se mnou, nemám tušení (viz moje vysvětlení citované v mailu předsednictva, které jsem doufal, že by mělo stačit k uklidnění pobouření předsednictva). 4) Nikdo z účinkujících řečníků se nedopustil ničeho, co by se dalo vykládat jako neslučitelné s principy tolerance a demokracie. 5) Pro informaci přikládám reportáž z panelu, jehož jsem byl členem. Z mého příspěvku lze snadno vyčíst moje názory. Představenstvo ŽLU zjevně nepřijalo moje vysvětlení, jinak by nepokládalo za vhodné mě důrazně žádat, abych byl obezřetný před jakýmikoli dalšími kontakty. Po dvaceti letech nezištné práce pro ŽLU jsem se domníval, že takovéto jednání si nezasloužím. Žádám předsednictvo, aby tuto mou odpověď bez dalšího komentáře rozeslalo na všechny adresy, jimž sdělovalo svoje pobouření.“ Kádrováci všech zemí, spojte se…
Jako britský občan se Kuras nemohl nevyjádřit k Brexitu a Evropské unii. „Zjistili jsme, že jsme vstoupili do Evropské unie, aniž by nám řekli, že ztratíme svrchované vody a rybářství. Británie měla největší rybolov v Evropě, a teď nám tam začali jezdit vykrádat Španělé, Francouzi… Po Brexitu by se nám to mělo vrátit, ale Francouzi vzkazují, že tam nepřestanou lovit. Kvůli údajné nemoci BSE se povraždily všechny krávy, ale ukázalo se, že to bylo proto, aby si Francouzi udrželi svůj trh masa. Musely se vykácet obrovské jablečné sady v Kentu, kde bylo dvacet druhů jablek, a pak se zjistilo, že proto, aby mohla přijet francouzská jablka. A pak do toho přišel Maastricht, a to už jsem viděl, že se svobodný trh promění v nadnárodní unii a že to bude malér. Říká se, že by se mělo jít před Lisabon, to nestačí, musí se před Maastricht. Evropská unie se musí zrušit, ale bude to strašně těžké, když je tam tolik lidí absurdně hodně placených. Rozsype se to ale určitě brzy.“
Na samém konci pořadu Benjamin Kuras vyzval: „Pracujme se Salvinim na italské renesanci, vraťme se k Itálii.“
Pořad Na prahu změn, který si můžete poslechnout zde, každý týden poslouchá a shrnuje Milan Vidlák, šéfredaktor, vydavatel a autor časopisu Šifra. Nezávislý měsíčník vychází v tištěné i digitální podobě, www.casopis-sifra.cz
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
