Kuras: Evropská unie se musí zrušit, ale bude to strašně těžké, když je tam tolik lidí absurdně hodně placených

14.08.2019 20:50 | Zprávy

autor: Barbora Richterová

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na Slobodném vysielači si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval spisovatele, dramatika, překladatele, rozhlasového redaktora a publicistu Benjamina Kurase.

Kuras: Evropská unie se musí zrušit, ale bude to strašně těžké, když je tam tolik lidí absurdně hodně placených

Foto: Jan Rychetský
Popisek: Spisovatel Benjamin Kuras

Benjamin Kuras se narodil ve Zlíně, kde získal jeho tatínek zajímavé místo u Bati, kde pracoval jako zástupce šéfa chemického výzkumu. Jinak ale vyrůstal v Olomouci a považuje se za Hanáka. Po emigraci v roce 1968, kdy pracoval jako vážený redaktor rozhlasové stanice slavné BBC, měl ale pořád v pase jako rodné město napsáno Gottwaldov. „Když se řeklo jména města Gottwaldov, běhal nám z toho mráz po zádech. Jednoho dne v roce 1990 jsem pak v rádiu dělal monitoring českého vysílání a tam byla první zpráva, že je město opět přejmenováno na Zlín. A já bych měl nadosmrti v britském pase Gottwaldov? Napsal jsem na britské ministerstvo, že bylo město přejmenováno, tak mi to naštěstí zavčas změnili zpátky,“ vzpomíná Kuras.

Před svým odchodem do Anglie studoval v pátém ročníku anglistiku na filozofické fakultě a k dokončení školy mu chyběla ještě státnice z češtiny. Očekával ale povolávací rozkaz do Československé lidové armády, a tak raději na nic nečekal a vzal nohy na ramena. V Anglii ale to, jestli měl nebo neměl školu, nakonec nikoho nezajímalo. Až zase po návratu. „Když jsem v 90. letech začal jezdit do Prahy, oslovil mě profesor na New York University of Prague, abych u nich učil. Řekl jsem, že nemůžu, že nemám diplom. Poradil mi, abych napsal na fakultu. Děkan mi řekl, že ve svých knihách mám obsah na takových pět doktorátů, že to nebude problém. Tak jsem vzal knížky a přijel tam, seděli tam docenti a profesoři, z nichž jeden byl mým přímým spolužákem. A nejen že ode mě nic nečetli, neměli v knihovně ani jednu moji knihu. To už jsem jich napsal patnáct.“