Výjimečně začíná ohlédnutí za domácí mediální scénou postřehem z vlastní zkušenosti. „V uplynulém týdnu mi skončil mandát člena Rady České tiskové kanceláře a já jsem neusiloval o další. Poslední zasedání, na němž jsem měl být, se konalo právě v den konce mandátu. 28. února. Ponechme teď stranou výklad, zda bych ten den vlastně ‚nepřesluhoval‘ o jeden den ten mandát, neboť jsem byl zvolen 28. února 2018, čili technicky vzato jsem měl skončit o půlnoci 27. února 2023. Tak jako tak jsem se ze zdravotních důvodů neúčastnil. Této věci se věnoval minulotýdenní Newsroom ČT24. Hned v úvodu jakéhosi shrnutí tam byla vyslovena lež jako věž, ostatně to u České televize není nic neznámého,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Moderátorka totiž pravila, že se omluvil ze schůze „na poslední chvíli“. „Ale to není pravda, já jsem se omluvil den dopředu tajemnici Rady paní Kronesové s poukazem na to, že v ten den mám předoperační vyšetření. Čeká mě docela náročný lékařský zákrok, a tomu jsem dal sobecky přednost před formálním posezením na schůzi, zejména s ohledem na to, že už předtím, 24. února, byli do Rady zvoleni Daniel Korte a Jakub Končelík. Ale to není zdaleka největší podraz, jaký v tom Newsroomu zazněl. Den po ukončení mého mandátu, tedy 1. března, mi ráno volala redaktorka Newsroomu a otázala se mě, jak hodnotím svých pět let ve funkci. Jak je zvykem u slušných lidí, začal jsem větu slovy: ‚Myslím, že mou práci by měli hodnotit jiní‘,“ poznamenává mediální analytik.
Jediná věta z celého vyjádření. Jinak kydání hnoje
Ale pak pokračoval k tomu hlavnímu. „Podařilo se mi, jistě ve spolupráci s dalšími radními, před pár lety rozpohybovat proces digitalizace fotoarchivu ČTK, který obsahuje přes 5 milionů snímků, často historicky velmi cenných, některé ještě na skleněných negativech. To byl také můj program, s nímž jsem do Rady nastoupil, toto úsilí jsem oznámil už předem, a faktem je, že digitalizace započala, a pokud vím, už byly digitalizovány snímky početně v řádech statisíců. Té redaktorce jsem zopakoval, že to považuji za jakési národní stříbro, které si zaslouží digitální uchování pro budoucnost. Tečka. Jaké bylo pak mé podivení, když příslušná dáma dala do pořadu pouze první část té věty o té nechuti k sebehodnocení, ale to hlavní, totiž fotoarchiv, zcela opomenula,“ žasne Petr Žantovský.
Takže po jedné jeho vlastní zdvořilostní větě dali v příspěvku slovo Davidu Soukupovi, předsedovi Rady. „Ten na mou hlavu nakydal tolik hnoje, až jsem se divil. Pointa? Mě nezajímá Soukup, a teď už dvakrát ne, když nemusím sdílet s ním jeden vzduch v zasedačce, což bylo, pravda, často hodně nepříjemné, protože Soukup vůbec není vybaven profesionálně ani eticky k výkonu funkce předsedy. Neorientuje se v zákonech, nezná procedury platné v podobných orgánech, vymýšlí si nesmysly nad rámec zákona o ČTK a chybí mu kinderstube – zesměšňuje ty, kdo s ním nesouhlasí a tak dále. Ale jak říkám, to je mi jedno, zřejmě to těm, kdo ho volili, nevadí. Mně vadí ta nehorázná sprostota a manipulace, jíž se dopustila Česká televize. Z celého toho úseku relace Newsroom jasně vyplynulo, že nejde o to informovat, ale pomlouvat, dehonestovat a vytvářet štvanici. Inu, Česká televize. Ještě že si to platím ze svých kapes…“ posteskl si mediální odborník.
Hrozbou pro Ukrajinu jen proto, že poskytovali fakta
Druhé téma se týká zahraničí, a sice informování z válečné zóny. „Ukrajina odebrala akreditaci dalším zahraničním reportérům. Pozor na cenzuru, brání se novináři“, referoval v článku pod tímto titulkem Hlídací pes počátkem týdne. O akreditaci dle něj přišli tři zahraniční reportéři, tentokrát Italové. O dění na Ukrajině přinášeli reportáže už od roku 2014, nyní měli být označeni za ruské špiony. Oficiální zdůvodnění, proč novinářům byla pozastavena akreditace, ukrajinské úřady neposkytly. „Bude každý, kdo se pokusí vyprávět fakta, považován za hrozbu pro Ukrajinu?“ ptá se jeden ze zmíněných italských reportérů Andrea Sceresini.
Psali jsme:
O pozastavení akreditace se dozvěděl, když se spolu s dalším novinářem Alfredem Bosco vraceli z fronty v Bachmutu, kde natáčeli reportáž pro italskou veřejnoprávní televizi Rai 3. „Důvody tohoto opatření nám nikdo nesdělil. Nicméně to, že nás označují za ‚spolupracovníky nepřítele‘ je obvinění, které může mít ve válečné zóně velmi vážné následky,“ konstatuje jeden ze zmíněných italských reportérů Andrea Sceresini. „Dovídáme se, že novináři byli v hledáčku ukrajinských úřadů včetně tajné služby SBU už od událostí na Majdanu, vadili pak ale především proto, že reportovali z válčících oblastí na Donbase, tedy mnoho let před loňským vpádem RF na Ukrajinu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Novináři jsou na černých listinách obou válčících stran
Jak píše Hlídací pes, za oba italské novináře se postavily domácí i mezinárodní profesní organizace. „Evropská federace novinářů (EFJ) se připojuje ke své italské pobočce FNSI a vyzývá ukrajinské orgány, aby novinářům umožnily pokračovat ve zpravodajské činnosti tím, že jim co nejdříve udělí novou akreditaci,“ uvedla organizace ve svém prohlášení. Pikantní je, že novináři jsou na černých listinách obou válčících stran. „V roce 2016 jsme byli zajati separatisty a strávili jsme noc ve vězení v Doněcku. Později mi kolega volal, že se dozvěděl, že mám zákaz vstupu na území separatistických republik. Takže jsem teď na blacklistu separatistů i Ukrajiny,“ dodává novinář Sceresini.
Podobná zkušenost potkala již v dubnu 2022 také Lorenza Giroffiho, který nyní pracuje pro italskou veřejnoprávní televizi Rai. Oba novináři spolu vydali knihu s názvem „Ukrajina, válka, která nebyla“: „Je to příběh naší první cesty v roce 2014, kdy jsme několikrát cestovali z Kyjeva do Doněcku a zpět. Strávili jsme tehdy měsíc a půl na válkou zmítané Ukrajině. Válce, která tam nebyla, protože západní média na ni téměř okamžitě zapomněla. Válce, která tam bohužel nyní je a která začala znovu ničit, zabíjet, pálit, mrzačit,“ uvádějí autoři v anotaci. „Pochopitelně, dodejme, protože tu válku vedl tehdejší prezident Porošenko, milovaný Západem, proti vlastnímu lidu, ukrajinským občanům. Proto bylo nutné skutečnou podobu konfliktu na Donbase tutlat, co to šlo,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Stejná zpráva alternativních médií by byla dezinformace
Na margo svého výhostu dodává Ceresini: „Dnes na Ukrajině stále pracuje mnoho kolegů, aniž by byli jakkoli ovlivněni propagandou. Známe je, viděli jsme je v terénu. Dnes je to tak, ale co bude zítra?“ „Ano, to je správná otázka, a je dobře, že ji spolu s italským novinářem klade právě Hlídací pes. Kdyby stejnou zprávu přineslo nějaké alternativní médium typu Prvních zpráv, Nové republiky či Parlamentních listů, bylo by okamžitě označeno za dezinformátora a lháře,“ nepochybuje mediální analytik.
JUDr. Jindřich Rajchl
A ještě jednou k České televizi. Valašský produkční tým MIKUMI Production pustil do světa neobyčejný dokument s názvem Ukradená televize??? „Před kamerou vypovídali nejen protagonisté mediálního prostředí jako Petr Hájek, Petr Bohuš, Jan Korál, bloger Vidlák či komentátor František Kubásek, mezi nimiž jsem měl tu čest, ale i zástupci řady jiných profesí jako zdravotní sestra Petra Rédová, právník a politik Jindřich Rajchl a tak dále. Vyjadřovali svůj názor na to, zda považují ČT za profesionální, a pokud ne, čemu to připisují. Je to plejáda velice pestrých zkušeností a faktických výhrad, nad nimiž by se každá jen trochu slušná instituce, nadto placená z veřejných prostředků, měla vážně zamyslet,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
S ideologickou mlhou před očima není vidět jednostrannost
Zamyslel se nad tím, proč si tolik lidí o České televizi myslí, že svou práci dělá špatně a vlastně napomáhá manipulaci veřejným prostředím skrze propagované názory jedné politické skupiny a nepřipuštění nikoho jiného k diskusi. „A jak říkal Masaryk, demokracie je diskuse. Bez diskuse není demokracie. To je také nejspíš ten hlavní dojem, který si ze zhlédnutí toho filmu odnesete. Požádal jsem autora filmu Michala Mikulenku o pár slov na téma, proč vlastně film vznikl a co sledoval. Začal tím, že motivací pro natočení dokumentu ‚Ukradená televize???‘ bylo zklamání z toho, kam se posunula televize, kterou jsme kdysi měli rádi a kterou musíme stále platit. Každý, kdo má demokratické cítění a smysl pro spravedlnost, musí vidět, že s Českou televizí není něco v pořádku,“ cituje mediální analytik.
A Michal Mikulenka pokračoval: „Výhrady se samozřejmě týkají především zpravodajství a publicistiky. Rozhodně jsme se nechtěli trefovat do předpovědi počasí, kterou na ČT považujeme za nejdůvěryhodnější pořad. Ani ke kultuře nebo sportu nemáme vážnějších námitek. Česká televize umí vyrobit vynikající dokumentární pořady a Křemílek s Vochomůrkou nebo Maxipes Fík jsou světoví. Problémem je ovšem zmíněné zpravodajství a publicistika, která působí aktivisticky a tendenčně. Asi jen člověk s ideologickou mlhou před očima nebo jedinec mimořádně naivní nevidí jednostrannost některých pořadů české veřejnoprávní televize.“
Zase nám někdo chce podsouvat, co si máme myslet
Proto autorovi filmu připadá samozřejmé, že si diváci zákonitě pokládají otázky: Je tohle služba, kterou si chci platit? Proč neslyším názory druhé strany? Proč se na obrazovkách přestali objevovat lidé, kteří nabízeli jiný úhel pohledu? Proč televize velkoryse ignoruje určité události, zatímco jiné nekriticky zdůrazňuje? Zase nám někdo chce podsouvat, co si máme myslet? Proč ředitel ČT ignoruje porušování Kodexu? Těch otázek je podle něj víc a na některé dali odpovědi ve filmu oslovení respondenti. „Co dodat? Najděte si ten film. Je například zde,“ doporučuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
Karel75
