Rozvrat původních informačních struktur a hierarchie autorit, od nichž se odvíjela důvěryhodnost, podle Kartouse vedou k tomu, že příliš mnoho lidí nevidí žádný rozdíl mezi zprávami OSN, Human Rights Watch, Červeného kříže, Lékařů bez hranic či médií s vysokým globálním kreditem – v porovnání s jakýmkoliv pamfletem nebo prezentací, kterou jim někdo pošle e-mailem nebo sdílí přes sociální sítě.
„Je samozřejmě možné, že také informace z důvěryhodných zdrojů mohou být nepřesné a částečně zavádějící, nicméně ta pravděpodobnost je naprosto nesrovnatelná v porovnání s informacemi z neznámého zdroje, notabene pokud chtějí zcela zpochybnit, co důvěryhodné zdroje tvrdí,“ podotýká Kartous.
Celý text je ZDE
Je to podle něj takřka nepochopitelné, ale míra negramotnosti v tomto směru je obrovská a nevyhýbá se ani lidem, kteří dosáhli formálně vyššího vzdělání a domnívají se, že jsou schopni manipulace odfiltrovat. Přitom podle Kartouse postrádají naprosto elementární principy uvažování, které je nutné ke kritickému odstupu umět použít.
„Masivní množství vůči sobě naprosto kontroverzních informací a neschopnost použít klíč k jejich třídění nakonec vedou k dojmu, že všechno je manipulace a že tvrzení je nutno zprůměrovat, aby se člověk dobral pravdy. To je ještě ten lepší scénář. Ten horší, založený na odporu vůči establishmentu, je vede k přesvědčení, že pravda jde také proti. Z toho těží všichni pomatenci šířící konspirace a žel i lidé typu Trumpa, kteří prostě tento vehikl použijí k tomu, aby dojeli vítězně ke svému politickému cíli,“ píše dále Kartous.
Tento stav, jak Kartous také píše, se prolnul do všedního světa společnosti pro velkou část lidí nepozorovaně. Nic se pro ně nezměnilo, mračno informačních zdrojů, v němž se jejich hlava najednou ocitla, nevnímají. Čím větší jazykové a kulturní izolaci jsou vystaveni, tím méně je pro ně snadné pochopit, co se ve světě děje.
Nejhorší prý je, že se s tím nedá krátkodobě nic dělat. „Z dlouhodobého hlediska je naprosto klíčové zaměřit se ve vzdělávání tímto směrem. Jenže vše je závislé na reakci systému. Je trestuhodné, že tváří v tvář realitě systém není schopen reagovat. Jak ukazují indicie, bude-li tento stav trvat dlouhodobě, nemůžeme doufat v zachování liberální demokracie,“ varuje Kartous. Jedno je ale podle něj zřejmé: „Této nebetyčné hlouposti podléháme zcela demokraticky. Takový je paradox všedních dní na konci roku 2016,“ dodává Kartous.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
