Josef Lux chtěl, aby lidovci nebyli jen malou středovou stranou, vysmívaným jazýčkem na vahách, nýbrž silnou formací po vzoru německých křesťanských demokratů CDU. A aby na české politické scéně představovali jakousi „klidnou sílu“, stranu, která místo ostré konfrontace akcentuje dialog. Kvůli tomu se také snažil oslovit osobnosti mimo vlastní stranu ochotné kandidovat. Do lidoveckých řad se mu povedlo přivést například Zuzanu Roithovou, Martina Bursíka či Petra Pitharta. A prosadil si to i přesto, že se proti stavělo zejména konzervativní křídlo strany, které rovněž v roce 1998 těžko neslo čtyřkoalici s US, DEU a ODA.

„On byl člověk, který vytvářel dialog opravdu s každým, i s nejzatvrzelejšími oponenty. Proto si myslím, že mnohokrát nebyl pochopen. Jeho partneři v politice mu ale nerozuměli. A dnes se dává do popředí, že politik musí vést dialog – takže Josef přeběhl dobu,“ uvedla pro HN manželka Josefa Luxe Věra.