Narodil jste se v roce 1952, kdy USA uskutečnily na atolu Eniwetok první výbuch vodíkové bomby. Jaký máte obecně vztah ke zbraním?
Zbraně jsou problémem nejen z důvodu bezpečnosti. Podle jednoho výzkumu už jen pohled na zbraň vyvolává v lidech agresivní myšlenky.
Co je největším spouštěčem lidské agresivity?
Důvodů je hodně. Patří k nim neuspokojené potřeby, únava a silné emoce, zejména hněv. Agresi podněcují i příklady lidí, kteří se chovají násilně. Sdělovací prostředky nabízejí nedobrých příkladů hodně.
Jak vy přijímáte neustálé zprávy o korupci, vraždách, teroristických útocích? Cvičíte jógu, smějete se anebo to jen neberete až tak vážně?
Snažím se rozlišovat, co je moje odpovědnost a co ne. Kdybych se zbytečně dopálil pro nějaký korupční skandál, přenesl bych špatnou náladu na pacienty a spolupracovníky. Nemá smysl, abych si hrál na vyšetřovacího soudce. Moje úkoly jsou jiné. Kromě toho obraz světa, jak ho předkládají média, je zkreslený. Například lidé, kteří v pohodě pěstují zeleninu a pijí čaj, jsou pro média dokonale nezajímaví. I když je takových lidí hodně.
Nemyslíte si, že Vzpoura deprivantů, jak o tom píše František Koukolík, nebo ostrovy negativní deprivace, jak o nich mluví Miloš Zeman, že tyto jevy bují? Prostě, že deprivantů přibývá a kam to může spět?
Minulé časy bych neidealizoval. Za třicetileté války nebo v době morových epidemií bylo určitě hodně sirotků, o které se nikdo nestaral. Máme štěstí, že žijeme v relativně bezpečné a blahobytné části světa. Zdejší populaci poškozuje alkohol, drogy a hazard. Návyková rizika jsou v Česku jistě častější příčinou psychické deprivace a traumatizace v dětství než příliš zaměstnaní rodiče. Dvě třetiny případů domácího násilí se v Česku odehrály za situace, kdy byli muž nebo žena pod vlivem alkoholu. Návyková rizika se podstatným způsobem podílejí také na bezdomovectví, kriminalitě, prostituci a podobně.
Evropa se dostala do velmi těžké doby. Na východu vznikla ohniska napětí, jako je Islámský stát či Donbas. Co tyto konflikty podle vás rozdmýchalo?
Připadá mi, že se jedná o odlišné a komplikované problémy. Do jejich rozboru se pouštět nebudu, tomu rozumějí druzí lépe.
Jak vnímáte tvrdou satiru, karikaturu, jimž není nic svaté? Třeba posměšné karikatury Mohameda anebo Ježíše. Není to ten druh vtipu, který je problematický, protože může škodit?
Humor mám rád, ale ten laskavý. Náboženské přesvědčení je správné respektovat. A tím spíše by se měly respektovat životy a zdraví druhých lidí.
Lze touhu po moci, touhu po dobytí nějakého území také nazvat závislostí?
To jistě ne. Spíše bych hledal problémy v osobnosti a hodnotovém systému toho kterého člověka.
Myslíte si, že by se u vás na oddělení měl léčit některý ze světových či tuzemských politických vůdců?
Naše oddělení není zařízeno na prominenty. Léčba zde probíhá za stejných podmínek u dospívajícího z výchovného ústavu i závislého lékaře. Kdyby měl někdo z vašich čtenářů problém, ať si z www.drnespor.eu zdarma stáhne svépomocné materiály, chodí na setkání Anonymních alkoholiků a do ambulance. Pobytové léčení přichází na řadu, až kdyby uvedené nestačilo.
Co byste poradil lidem, kteří jsou frustrovaní z vývoje ve společnosti? Těm nakaženým "blbou náladou", jak říkal Václav Havel...
Možností je řada. Lehké deprese skvěle mírní fyzická aktivita, relaxační techniky, úsměv a smích, dobré vztahy, příjemná hudba, mediální gramotnost, některé meditační a duchovní praktiky a psychoterapie. Kvůli vlastní nenáladě není třeba měnit svět. Často se stačí projít.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
