Celé vyjádření Radima Hrehy:
ParlamentníListy.cz coby názorově nejpluralitnější české médium jsou trnem v oku všem tuzemským médiím, která se do takové pozice pouze stylizují. Proto lze očekávat stoupající trend nenávistných útoků vůči PL.cz i jejich čtenářům. Kromě propagandistických ataků veřejnoprávních médií to budou podpásovky z produkce aktivistických odnoží tzv. alternativních médií. Pozadu nezůstanou ani tzv. seriózní média, zvláště z Bakalova výcvikového střediska pravdy a lásky v čele s Respektem.
Příkladem aktivistického alternativního média je i server se zavádějícím názvem Svobodné fórum, které vydává obdobně nazvaný spolek Free Czech Media. Oficiálně proklamovaným cílem vydavatele je „sledovat případy mocenské manipulace, skryté cenzury a zřejmé autocenzury, které se množí v klíčových českých médiích“. Uvedené předsevzetí však od počátku kulhá na obě nohy, protože jeho autorem je dlouholetý špičkový opinion maker Pavel Šafr, momentálně ve dvojroli „novináře“ i předsedy zmíněného spolku. Pan předseda, známý svou etickou vyspělostí a příslovečnou skromností, se však dopustil nemalé neprofesionality, když zveřejnil duševní zpověď Marka Wollnera, aniž si ověřil fakta, která jsou veřejně přístupná.
Svobodné fórum totiž zveřejnilo text šéfredaktora reportážní publicistiky ČT Marka Wollnera, nazvaný „V čem neříkají Parlamentní listy pravdu o ‚Wollnerově partě‘ a Reportérech ČT“. Nic proti tomu. Naopak, zveřejnění každého prohlášení člena managementu České televize je v souladu s veřejným zájmem. Když už kvůli ničemu jinému, tak jen proto, že veřejnosti přibližuje své druhé já. V roli mluvící hlavy na obrazovce ČT totiž čte pouze to, co mu připravili, resp. korigovali jeho kolegové. Ve sféře sociálních sítí je však sám sebou. Coby veřejnoprávní patriot absolutně nepochybuje o tom, že jeho názory a stanoviska jsou ty jediné správné. Míru jeho sebejistoty nemohou oslabit ani fakta, která dokazují, že nemluví pravdu. A právě fakta, veřejně dostupná na internetu, profesionála typu Pavla Šafra nezajímala, protože cílem jeho úsilí bylo cokoliv jiného než nezkreslené zprostředkování reality.
Marek Wollner reagoval na mé vyjádření pro PL.cz, v němž jsem připomněl souvislosti nenávistné kampaně, kterou vede šéfredaktor reportážní publicistiky České televize proti exministru zahraničí Janu Kavanovi. Ten si stěžoval, že byl na stanici ČRo Plus v pořadu Pro a proti moderátorkou čtrnáctkrát přerušen. V té souvislosti jsem připomenul, že Wollnerova investigativní parta se v roce 2001 snažila divákům lživě namluvit, že Kavan v rámci dovozu automobilu ze zahraničí obešel zákony. Českou televizi a její koncesionáře to stálo sto tisíc korun, které musela v rámci satisfakce Kavanovi zaplatit.
V reakci na uvedený dialog v PL.cz server Svobodné fórum zveřejnil Wollnerovo ostentativní (žaloba na PL.cz a odškodnění) prohlášení nazvané: „Marek Wollner: V čem neříkají Parlamentní listy pravdu o ‚Wollnerově partě‘ a Reportérech ČT“ – viz tento text:
Důrazně se ohrazuji proti článku Parlamentních listů, které dnes (pátek) přinesly lživý článek o mé osobě pod titulkem „Pročpak Marek Wollner tolik útočí na Jana Kavana. Mediální analytik připomněl dávný průšvih mediální hvězdy“.
V úvodu k rozhovoru s mediálním analytikem Radimem Hrehou se dále píše: „Na sociální síti vystartoval redaktor České televize Marek Wollner proti exministru zahraničí Janu Kavanovi za to, že si stěžoval, že byl na stanici ČRo Plus v pořadu Pro a proti moderátorkou čtrnáctkrát přerušen, ale i na ParlamentníListy.cz, že o tom informovaly. Mediální analytik a bývalý ředitel Slovenské televize Radim Hreha v té souvislosti připomíná, že Wollnerova investigativní parta se v roce 2001 snažila divákům lživě namluvit, že Kavan v rámci dovozu automobilu ze zahraničí obešel zákony. Českou televizi a její koncesionáře to stálo sto tisíc korun, které musela v rámci satisfakce Kavanovi zaplatit.“
Mediální analytik (respektive Parlamentní listy) by si možná mohl zjistit, že v roce 2002 jsem pracoval v České televizi na pozici redaktora zpravodajství a se zmiňovanou reportáží o Janu Kavanovi jsem neměl co do činění. Radim Hreha taky tvrdí, že Wollnerovi fandí „kvůli absenci profesionality, kterou má potvrzenou justicí už od roku 2002. Shodou okolností v důsledku žaloby Jana Kavana, jenž u soudu prokázal neschopnost Wollnerovy investigativní party. Ta se snažila lživě divákům namluvit, že Kavan v rámci dovozu automobilu ze zahraničí obešel zákony. Českou televizi a její koncesionáře to stálo sto tisíc korun, které musela v rámci satisfakce Kavanovi zaplatit.“
Co čert nechtěl, ani v jednom ze svých tvrzení se „mediální analytik“, ale přesněji snad politický lobbista Hreha, netrefil. Soud nepotvrdil neschopnost ani moji, natož mojí „party“. Jak je snad zřejmé, žádnou „investigativní partu“ jsem coby řadový redaktor Událostí neměl. Pořad Reportéři ČT vznikl v roce 2004, já jsem do něj přešel ze zpravodajství o půl roku později, jeho šéfem jsem se stal rok nato. Tedy v roce 2005. Reportáž, za kterou bychom se museli omlouvat a platit Janu Kavanovi, jsme v pořadu Reportéři ČT nikdy nevysílali. Tedy aby to bylo jasné, v pořadu Reportéři ČT jsme údajně nepravdivou reportáž nevysílali ani před svým vznikem (to by sice ani nebylo možné, ale je třeba to uvést speciálně pro Parlamentní listy a jejich odborníky.) A nevysílali jsme ji ani později, po jeho vzniku.
Parlamentní listy jsem vyzval, aby uveřejnily opravu, což se ovšem nestalo, místo toho mi nabídly „prostor k reakci“. To ovšem považuji za nedostatečné, protože jejich lživý článek z éteru nezmizí a bude žít vlastním životem, jako v mnoha předešlých a zjevně i budoucích případech. Lež je lež, a nikoli jen nějaká „alternativní“ verze pravdy. Nezbývá mi, než v rámci soudní satisfakce požadovat omluvu a odškodnění – aby to bylo stylové, ve stejné výši, o které hovoří článek.
Co se týče Jana Kavana, na svém facebookovém profilu jsem se ironicky pozastavil nad tím, že si tento expolitik stěžuje na moderátorku rozhlasového rozhovoru kvůli jejímu údajnému stranění řediteli Židovského muzea Leo Pavlátovi během rozhovoru v pořadu Pro a proti, o čemž velmi horlivě informovaly právě Parlamentní listy. Stížnost se dostala na stůl Radě ČRo a moderátorka dokonce posléze v pořadu skončila, i když vedení Českého rozhlasu Plus hovořilo o předem plánované personální změně – tu se ovšem moderátorka dozvěděla poté, co si na ni Jan Kavan veřejně postěžoval. Ostatně se domnívám, že ataky proti veřejnoprávním novinářům a jejich údajné „neobjektivitě“ došly u jistých kruhů daleko za hranice soudné kritiky, obzvlášť tam, kde se provozují pod hlavičkou takových „profesionálních“ médií, jako jsou Parlamentní listy.
Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky ČT
Vzhledem k Wollnerově „veřejnoprávní“ verzi skutečnosti jsem vydavateli Svobodného fóra zaslal e-mailem žádost o zveřejnění odpovědi podle tiskového zákona.
Redakce však nereagovala, přestože jsem požádal o zaslání potvrzení o obdržení mého e-mailu. Záhy jsem si uvědomil, že mám co do činění s dalšími elitními novináři, kteří neznají ani triviální pravidla firemní štábní kultury. V mediální branži, jejíž většina nectí žádná pravidla, počínaje etickým kodexem svého vydavatele, potažmo Syndikátu novinářů, to zřejmě není nic neobvyklého. Kupříkladu v redakci Respektu panuje takový bordel, že zaslaný e-mail na oficiální adresu redakce šéfredaktor Erik Tabery vůbec neobdrží. Jeho právní zástupce u soudu roztomile vysvětlí, že e-mail zaslaný pouze na adresu redakce logicky nemůže obdržet šéfredaktor, který má vlastní e-mailovou adresu.
Nicméně v mediálním prostředí se pohybuji sedmnáct let, tudíž vím přesně, proč prezident Miloš Zeman charakterizuje mediální branži coby žumpu. I proto jsem uvedenou žádost obratem zaslal adresátovi klasicky, formou doporučeného dopisu. Pavel Šafr nezklamal ani podruhé. S pokorou sobě vlastní dospěl k názoru, že v zájmu jeho čtenářů bude lepší tuto kauzu už dál nerozvíjet. Nejspíš s pocitem dobře vykonané práce ignoroval i tuto formu žádosti o zveřejnění mého stanoviska. Ostatně posuďte sami fakta, která zkušeného novináře nezaujala:
Free Czech Media, z.s.
Křižíkova 125/457
186 00 Praha 8-Karlín
Žádost o zveřejnění odpovědi 17. 5. 2016
Vážení,
dne 29. 4. 2016 jste v internetovém deníku Svobodné fórum zveřejnili stanovisko Marka Wollnera nazvané: V čem neříkají Parlamentní listy pravdu o „Wollnerově partě“ a Reportérech ČT. Autorova produkce však odporuje realitě.
Vzhledem k uvedenému Vás žádám o zveřejnění níže uvedené odpovědi v souladu se zněním § 10, odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb.
ODPOVĚĎ:
Marek Wollner dezinformuje veřejnost minimálně od roku 2001.
Laureát Peroutkovy ceny Marek Wollner opakovaně prokazuje svoji naprostou bezúhonnost, vysokou mravní integritu, osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Ostatně porovnejte realitu s jeho účelovými manipulacemi veřejnosti, kterých se dopustil v článku nazvaném V čem neříkají Parlamentní listy pravdu o Wollnerově partě a Reportérech ČT, který Svobodné fórum zveřejnilo 29. dubna 2016, aniž si ověřilo fakta.
Ke svému textu Radim Hreha dále dokládá, jak se ke kauze vyjádřil tehdejší generální ředitel ČT:
Záznam chatu z úterý 10. července 2001 od 9:00
Dále pak Hreha doložil reakci samotných redaktorů:
Reakce zástupců redakce zpravodajství na chat s Jiřím Balvínem
A dále ještě zprávu z Britských listů:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jih
