EU má s Tureckem společné zájmy, mezi které patří již od dob studené války především bezpečnost a ekonomika, zcela se však rozchází v základních demokratických hodnotách, jako jsou „lidská práva, svoboda tisku, práva menšin, nezávislé soudnictví a právní stát“, které jsou naprosto zásadní vůbec pro uvažování o vstupu Turecka do EU.

Mnoho z ideových konfliktů mezi EU a Tureckem se zdálo být vyřešeno ve chvíli, kdy nastoupila k moci vládnoucí strana AKP prezidenta Abdullaha Güla, ze které jej následně vytlačil Recep Tayyip Erdogan, současný turecký prezident. Vše bylo na dobré cestě k tomu, aby se Turecko připojilo k EU, jelikož se AKP zasadila o mnohé potřebné reformy.

Pak ale přišel rok 2007 a německá kancléřka Angela Merkelová spolu s bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym „de facto zavřeli Turecku dveře ke členství EU, a tak vlastně ponížili Erdogana“. A tehdy vyšlo najevo, že si Erdogan celou dobu ponechává plán B, vydat se „neoottomanskou“ cestou.