Vláda ale podle Michala Dvouletého měla i své „světlé chvilky“. „To třeba v okamžiku, kdy parlamentem protlačila velkou novelu veterinárního zákona. A světe div se, díky němu mělo dojít také ke zjednodušení podmínek pro domácí zabijačky,“ dodává krajský politik. Podle něj totiž právě zabijačky postavila dosavadní legislativa „takřka do ilegality“. „A třeba jen za jitrničku darovanou sousedům hrozily problémy a pokuty,“ píše Dvouletý.
„Ministerstvo zemědělství se chlubilo tím, že novela veterinárního zákona podmínky změní a vyšle alespoň malý pozitivní impuls k záchraně této gastronomické tradice, která má dodnes své nezastupitelné místo především u nás na Slovácku. Byť z venkova pomalu ale jistě mizí domácí chov prasat a s ním spojené tradiční zabijačky, tak pořád jde o fenomén, který by si s trochou nadsázky zasloužil snad i ochranu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví našeho regionu,“ rozepisuje se dále.
Jenže nový zákon způsobil podle Dvouletého ve věci „ještě větší zmatek a chaos“. „Sice povolil, aby si ze zabijačky mohla odnést výslužku tzv. osoba blízká, jenže jaké bylo překvapení, když tento právní výraz přešel do praxe. Osoba blízká je totiž podle občanského zákoníku definovaná jako příbuzný v přímé řadě, sourozenec, manžel nebo partner, případně osoba v rodinném poměru, anebo dle defnicie osob, jež by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní,“ doplňuje krajský předseda Soukromníků. „Kdo ale patří, a naopak nepatří do této skupiny, je však rébus, který asi řezník nebo hospodář bude luštit jen stěží. Soused nebo kamarád má ale i tak podle mého soudu prostě smůlu. Byť je to víc než dosavadní zákaz rozdávat produkty ze zabijačky komukoliv jinému než osobám z domácnosti, kde se prase poráželo, tak absurdita tohoto vylepšení zákona je doslova do nebes volající,“ dodává.
- CELÝ PŘÍSPĚVEK MICHALA DVOULETÉHO ČTĚTE ZDE
„Má to snad znamenat, že tradiční domácí zabijačky budou obcházet inspektoři, kteří budou kontrolovat občanky všech účastníků a hlídat, aby si výslužku za zabijačky odnášeli pouze přímí příbuzní? A co švagr nebo bratranec? Anebo letitý rodinný přítel? Nebo tetička z Prahy, která si chtěla užít pravé slovácké atmosféry? Kdo z nich bude důvodně pociťovat újmu pořadatele zabijačky za svoji vlastní?“ zamýšlí se.
Celá věc je podle Michala Dvouletého „neuvěřitelným kocourkovem a fraškou“, přičemž „jednu nesmyslnou regulaci střídá druhá, byť se maskuje za pomoc a úlevu z dílny vládních byrokratů“.
„Mám pocit, že se úřední mašinérie čím dál více zahlcuje svou vlastní potřebností, bojí se připustit zdravý selský rozum a upravit zákony tak, aby se staly opravdu antibyrokratické. To by si ale úředníci a inspektoři všeho druhu podřezali větev sami pod sebou. A toho se zřejmě bojí víc než čert kříže. A my dál mlčíme a vzhlížíme k falešným spasitelům a prorokům, místo toho, abychom si zvykli na svoji vlastní zodpovědnost a odmítli stát, který chce regulovat snad už úplně všechno a všechny,“ zakončuje Michal Dvouletý svůj příspěvek.
Ing. Michal Dvouletý, MBA
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: maz
