Milan Knížák prohlašuje, že už na počátku devadesátých let varoval před přejímáním západního vysokoškolského vzdělávání, příliš velké množství státních i soukromých škol postupně vedlo k naprosté degradaci tohoto typu vzdělání. Studenti vstupují na akademickou půdu s naprosto minimálními znalostmi a ještě to považují za normální. Svou roli v tom hraje fakt, že nejvyššímu vzdělání schází v Česku koncepce. Stejně velký problém však podle autora představují i akademické senáty.

Nezbytnost strukturace společnosti

„Dnes se hovoří o roli vysokoškolských senátů. To je něco, co bych zrušil, poněvadž senáty jsou ve většině případů brzdou chodu školy. Takzvané studentské komory jsou plny sice ambiciózních, ale v drtivé většině nevzdělaných a líných studentů, kteří sice chtějí o něčem rozhodovat, ale nejsou ochotni investovat ani minimum práce a seznámit se se základními fakty. To, bohužel, platí i o řadě pedagogů do senátu zvolených. Polarita mezi vedením školy a senátem nevede ke zklidnění poměrů,“ píše Knížák.